Nový Zéland: Milford Sound; A jak se expat neproletěl

Je sedm hodin ráno a jen neradi vylízáme z teplého pokoje. Venku je ještě tma a teplota dva stupně nad nulou nás nepříjemně zaskočí. Honem sedáme do auta, topení vytuníme na maximum a frčíme směrem k jednomu z nejturističtějších míst na jižním ostrově. Na cestu jsme si vyšetřili dvě hodiny dle pokynů v návštěvním centru, abychom v klidu stihli naši loď a zároveň se po cestě pokochat dechberoucími výhledy. Číst →

Jak jsme se stěhovali II.

Docela jsem zvažovala, jestli následující hejt vůbec na blog dávat, protože je mi jasný, že z něho vyjdu jako ubrblaná slepice řešící problémy prvního světa, ale pak jsem si řekla, že si tyto zážitky píšu především pro sebe a jednou, až budu žít v nějaké relativně fungující zemi a budu nadávat, že něco nefunguje, se k tomuto příspěvku…

Číst →

Jak jsme se stěhovali I.

Říjen 2018: Po prvé vytekl odpad v koupelně. Leden 2019: Po páté vytekl odpad v koupelně. Přichází firma se speciálním vybavením a odpadní trubky natočí na kameru. Závěr: V trubkách je cement, který tam zůstal při stavbě, ale to ničemu nevadí, odpad už vytýkat nebude. Expertům s kamerou nevěříme a rozhodneme se přestěhovat. Ozve se mi realiťačka a domlouváme…

Číst →

Nový Zéland: Expedice tučňáci

Posledně jsem článek zakončila tím, že se nám při naší první cestě na Zéland nepodařilo spatřit ve volné přírodě tučňáky, a že to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme se sem znovu vydali. Tučňáky s expatem milujeme, je to to nejsrandovnější a nejroztomilejší zvíře na světě, a tak jsme minulý rok každý druhý večer googlili místa, kde se na ně dá údajně narazit a poctivě jsme za soumraku hlídkovali na pláži, jestli nějaký ten tučňák přisurfuje. Číst →

Cesta na konec světa: část 2

Rok se s rokem sešel a začali jsme přemýšlet, kam letos vyrazíme na Velikonoce. Padaly různé návrhy od Ameriky až po to, že zůstaneme v Manile, ale nakonec expat po pár měsících systematického nátlaku kapituloval a demokraticky jsme se usnesli, že Velikonoce opět strávíme na Zélandu. Tento plán dostal mírné trhliny, když jsme v únoru začali zjišťovat ceny letenek, ale nakonec jsme našli letenky za aspoň trochu rozumnou cenu u Singapore Airlines. Pravda, letět čtyři hodiny na západ, abyste následně přestoupili do jiného letadla a letěli jedenáct hodin na východ, není zrovna ideální, ale co bychom neudělali, abychom na chvíli zdrhli z Filipín.  Číst →

Expedice do srdce Filipín

Začátkem února byl čínský Nový rok, kdy je na Filipínách státní svátek a letos to vyšlo tak pěkně, že jsme měli k dobru čtyři dny na cesty. Po sáhodlouhých úvahách na téma, kam poletíme, jsme zjistili, že letenky jsou tak drahé, že za ty prachy nepoletíme nikam a expat přišel s tím, že rozhodně musíme na ostrov Marinduque, že se odtud nedávno vrátil kolega a je to nejhezčí ostrov na Filipínách, a že všechno naplánuje a zařídí. Číst →

Splachovací blues

Jak už jsem se tady jednou rozplývala, jednou z nesporných výhod expatského života je, že máte míň starostí s bydlením. Přiletíte do země, firma vám zajistí realitní makléřku, která s vámi projde jedny z nejžádanějších nemovitostí v Manile a jednu si milosrdně vyberete. Po dobu shánění máte zajištěný hotel, jehož jedinou nevýhodou je, že z něho máte výhled rovnou do kanceláře. Byty jsou nové, nábytek čerstvě přivezený z hongkongské Ikey, protože na Filipínách tuto meku designu nenajdete a když je potřeba udělat nějakou drobnou opravu, zavoláte na recepci a do bytu pošlou údržbáře. Číst →

Jak se ze mě stal znalec Marvelu

Když jsem o svém stěhování do Manily říkala v Brně svým kolegyním v práci, S., která na Filipínách několikrát byla, se mnou moje nadcházející dobrodružství jak se patří oslavila, a pak mě upozornila na jednu skutečnost, která by ji osobně odrazovala od toho se do Manily stěhovat: v Manile je nouze o jakoukoli kulturu. Ze začátku jsem to…

Číst →

Pocity z Východního Timoru

Myslela jsem si, že už jsem pár míst procestovala a jen tak něco mě nezaskočí, ale Východní Timor mě teda dostal. Nejspíš to bylo i tím přeletem z komerčního Bali. Odlítali jsme z letiště, kde stojí letadlo Emirates vedle letadla Turkish Airlines, kde jsou v odletové hale obchody typu Gucci a Furla a přistáli jsme na mezinárodním letišti v hlavním městě Východního Timoru – v Dili. Naše letadlo bylo na malé letištní ploše jediné, vstupní víza jsme vyplňovali pod širým nebem na rozpáleném asfaltu ve dřepu na koleni a imigrační úředník se musel ujistit, jestli existuje Evropa. Číst →

Jak jsme málem ztroskotali

Nedávno jsem psala, jak mě expat v rámci mé první návštěvy Filipín vzal na Siquijor, na kterém jsem Filipínám úplně propadla. Tehdy jsem přiletěla na jeden lednový týden, během kterého jsem se obskakována usměvavou obsluhou válela u bazénu a po návratu do odporného lednového Brna jsem měla pocit, že není na světě většího ráje, než jsou…

Číst →