Zemětřesení

Když žijete na Filipínách, tak je to něco, co máte neustále vzadu v hlavě. Země leží v tzv. Ohnivém kruhu a zemětřesení jsou zde na denním pořádku. Většinou jsou tak malá, že je ani necítíte, ale prostě víte, že může přijít něco pořádného. A fakt, že se v Manile očekává „The Big One“ –zemětřesení o síle 7.2 stupňů, které podle seismologů může Manilu kdykoli zasáhnout, vám moc nepřidá. Navíc si můžete být jistí, že pokud na zemětřesení přijde řeč, vždycky se u stolu najde někdo, kdo začne ponurým hlasem vykládat, jaké všechny budovy mají údajně při „The Big One“ spadnout a kolik lidí podle odhadů zemře.

Číst →

Resort Coco Beach

Chatky z bambusu roztroušené mezi kokosovými palmami, ke kterým se turisti dostanou jenom lodí (místní znají cestičky v džungli.) Resort je postavený v kopci a čím výš jste ochotni se vyškrábat na strmých schodech, tím hezčí výhled budete mít z houpací sítě zavěšené na terásce.

Číst →

Svatba na Capri

„Tak my jsme tady!!! Kde tě najdeme?“ „Já tady stojím u takové velké lodi!“ „My tady taky stojíme u takové velké lodi!“ „No ale ta moje je fakt obří, ta pluje nejspíš až do Ameriky. A vedle mě je kavárna.“ „Víš co, stůj na místě, jdu tě hledat. Ono v neapolským přístavu je obřích lodí a…

Číst →

Ruda nad Moravou

Když jsme na Filipínách chtěli někam vypadnout na víkend, u středeční večeře jsme se s expatem domluvili, na jaký ostrov se vypravíme, ve čtvrtek jsme koupili letenky a zabookovali ubytování a v pátek večer nebo v sobotu ráno jsme seděli v letadle.

A tak, když jsme si před týdnem řekli, že bychom mohli někam vypadnout na prodloužený víkend z Brna, sedla jsem k počítači a myslela jsem, že během deseti minut budu mít hotovo. To jsem se teda pletla, protože všechny chaty a chalupy byly na léto beznadějně vybookované, a tak jsem hodiny projížděla Booking a doufala, že na něco narazím.

Číst →

Nový Zéland: Mt Cook

„Hele, tady koukám, že ten Mt Cook není až tak daleko, nezajedeme tam?“

„Neblbni, furt je to dvě stě kilometrů zajížďka a řekli jsme si, že si dneska dáme trošku voraz.“

No, a tak nějak jsme skončili u nejvyšší hory na Zélandu. Za Queenstownem jsme udělali zastávku u Cardrona Bra Fence. Vlastně nevím, co přesně jsem si od toho slibovala, ale plot, na kterým jsou zavěšený podprsenky, mě nijak nenadchnul. Číst →

Manila Lockdown: První měsíc za náma

Čtvrtek 2.4.2020

Turkish zrušili všechny dubnové lety, takže stornujeme letenky na 30.4. a u té stejné společnosti kupujeme letenky na 1.5.

Začínám v Brně hledat pediatra. Vypadá to, že to bude dost oříšek.

Sobota 4.4.2020

Po třech týdnech vycházím z bytu. Jdu na nákup. Chodit liduprázdnými manilskými ulicemi je dost divný. Filipínské léto udeřilo ve vší parádě, ve stínu je třicet pět stupňů. Někteří v Česku si stěžují, že už začíná být teplo a v roušce se nedá dýchat, a že v létě rozhodně nebude možný v tom přežít. Jde to, ale příjemný to teda není. Číst →

Nový Zéland: Queenstown

Ráno u jezera Te Anau je mlhavé a vypadá to, že bude každou chvíli pršet. Pro nás ideál, protože máme naplánovaný přesun do Queenstown a takto nás nemrzí, že odjíždíme. Po cestě mraky postupně řídnou a v deset dopoledne už je obloha jako vymetená. Během tohoto roadtripu máme celkově hrozné štěstí na počasí, kamkoli se vrtneme, tam je krásně a podzimní zélandské dny jsou jako korálky. Číst →

Manila Lockdown: týden druhý

Pondělí 23.3.

V Manile jsou večer vidět na obloze hvězdy.

Přes den klasika. Lety se budou rušit. Lety se nebudou rušit. Tady mám článek, že jsou všechny zrušený. Já mám zákulisní informaci, že to je oficiální stanovisko, ale za pár týdnů se zase obnoví. Na Filipínách to bude průser, měli byste odletět teď. V Česku je to aktuálně větší průser než v Manile, měli byste počkat, až se to přežene a odletět pak. Do Česka vás pak už nepustí. Do Česka vás samozřejmě pustí (paní z ambasády po telefonu). Číst →

Manila Lockdown: týden první

Čtvrtek 12.3.

Po šesté večer přichází zpráva, že Manila bude od neděle do 14.4. v karanténě.

Pátek 13.3.

Jelikož jsme doma měli jeden květák, dvě konzervy s tuňákem a jedno balení těstovin, vypravila jsem se na nákup. Roušky jsme měli všichni. Co půl hodiny se na internetu vyskytovaly nové informace a nikdo nebyl schopen říct, co se přesně děje, ani česká ambasáda ne. Číst →