Nový Zéland: West Coast

Posledně jsem naše zélandské putování zakončila v národním parku Abel Tasman. Po vysilující jedenácti kilometrové túře jsme si na pobřeží vychutnali kafe, které mimochodem Zélanďani v rámci hipster vlny připravují velmi dobré a přesunuli jsme se do BandB, co jsme si to ráno zarezervovali. Majitelé nás vřele přivítali, ukázali nám náš pokoj a potom se začali vyptávat, jestli nejsme vegetariáni, nebo vegani a jestli jíme laktózu a lepek. Přišlo nám to zvláštní, protože do té doby se o naše stravovací návyky nikdo nezajímal. Později nám řekli, že jsou ze Švýcarska a hned bylo jasno, že vítr vane z Evropy. Do Brna se vracím zhruba co půl roku a podniky, ve kterých servírují raw veganské bezlepkové pokrmy z prány rostou jako houby po dešti, což je super, ale když si chci dát poctivý smažený hermelín, abych si dělala rezervaci. Podobně vinice na severu jižního ostrova většinou vlastnili Evropani, nepřekvapivě hlavně Němci a Švýcaři, kterým už nařízení EU stran výroby vína lezla na nervy natolik, že ho odletěli pěstovat na druhý konec světa, kde jim do toho kafrají mnohem míň.

BandB měli manželé zařízené ve stylu švýcarské horské chaty, v krbu plápolal oheň, my jsme si nakrájeli výborné sýry, které jsme po cestě koupili v supermarketu. Sýry jsme večeřeli na Zélandu snad každý druhý den, protože je to jídlo, co v Manile nejvíc postrádáme. Nějaké sýry sem sice z Austrálie a Evropy dováží, ale jejich kvalita není valná a jsou předražený. Podobně jsme se na Zélandu nemohli nabažit lesního ovoce a perlivé vody. Ráno jsme u snídaně probrali noční zemětřesení a vyjeli jsme směrem na západní pobřeží, které mělo být hlavním bodem naší cesty. A bylo. Přijížděli jsme z vnitrozemí, cesta se klikatila mezi kopci a najednou jsme vyjeli ze zatáčky a před námi se rozprostřelo západní pobřeží omývané burácejícím oceánem, který bylo slyšet na kilometry daleko. Zastavili jsme na prvním odpočívadle, nikde nebylo ani živáčka a dobrou hodinu jsme seděli na vyvráceném kmeni na pláži a jen jsme na to beze slova koukali. Na Filipínách je moře spíš poklidné, pokud není zrovna období dešťů a neřádí tajfuny, ale hlavně se vám málokdy stane, že na obzoru nevidíte pevninu. Při těch sedmi tisících ostrovech vám prostě vždycky některý do zorného úhlu vleze. Oceán omývající pobřeží Zélandu budí úplně jiný respekt a díky vědomí, že na obzoru není dlouho nic a pak možná někde Austrálie, máte pocit, že jste skutečně docestovali na konec světa.

Západní pobřeží
Pohled z jedné z vyhlídek po cestě.
Západní pobřeží jižního ostrova

Silnice byla téměř prázdná, takže jsme se po ní mohli šinout padesátkou, expat se mohl kochat výhledy a já ho prosit, jestli by se nechtěl přece jen soustředit na řízení. Zastavovali jsme na každé vyhlídce, kterých je po cestě hodně a všechny jsou s dostatečným předstihem značené, v naději, že se nám poštěstí někde spatřit tučňáka, což se teda bohužel nepovedlo. Ale jsou tam. Jednak to tvrdí dopravní značky upozorňující, že mohou přecházet přes cestu a taky nám paní v jednom bistru u cesty sdělila smutný fakt, že se každý rok na této silnici najde několik set přejetých tučňáků.

Zlatým hřebem programu byly „Pancake rocks“ u Punakaiki. Jsou to útesy tvořené vrstvami vápence, které skutečně vypadají jako palačinky naskládané na sobě, než je babička potře marmeládou a zamotá do ruličky. Aniž bychom to plánovali, vychytali jsme období přílivu (dorazili jsme kolem druhé hodiny odpoledne), kdy vlny vybuchují tzv. „blowholes“, což jsou kanály, které voda ve skalách vymlela. V tu chvíli jsme to nevěděli, ale měli jsme ten den velké štěstí na počasí. Na západním pobřeží obecně dost často prší, a i když se mraky celý den honily po obloze a sem tam to vypadalo, že se žene pořádná bouřka, nakonec nespadla ani kapka. Bylo hodně větrno, vlny byly obrovské a výbuchy „blowholes“ impozantní. Až druhý den u snídaně nám při pohledu na fotky a videa naši hostitelé řekli, že ačkoli celý život žijí pár hodin cesty odsud a s vnoučaty se tam jezdí pravidelně dívat, nikdy se jim taková podívaná nepoštěstila.

Pancake rocks
Pancake rocks
Měli jsme štěstí na nezvykle zuřivý příboj.
Pancake rocks – díra, kterou oceán vyžral ve skalách.
Blowhole
Blowhole

Večer jsme to zapíchli ve městě Hokitika. Přečetli jsme si, že by na městské pláži měli hnízdit tučňáci a museli jsme se tam hned vypravit. To už fučelo fakt hodně, takže jsme čekání na soumrak, při kterém se tučňáci vrací na pevninu, vzdali. Hlavně jsme si to čekání blbě naplánovali, protože nám nedošlo, že slunce nebude zapadat v šest večer, jak jsme si na Filipínách zvykli. Na pláž jsme dorazili po čtvrté hodině a krom toho, že nám byla zima, jsme taky začali mít hlad. Kdesi na internetu jsem vyšťárala bar za městem, kam chodí místní, menu obsahuje všeho všudy pět druhů steaků a čepují zdejší pivo. Byl to nejosobitější bar, do kterého jsme během cesty vlezli. Chlapi s půllitrem v ruce hráli kulečník, výčepní na nás spustila s takovým přízvukem, že jsme jí nerozuměli ani slovo a bez ptaní nám přinesla obří steaky s tunou hranolek. Všechno jsme to bez zbytečných řečí spráskali, ale narazili jsme ve chvíli, kdy jsme si chtěli koupit jednoho lahváče sebou, aby mohl ochutnat expat, který řídil. Nebylo to možné, protože bar neměl povolení prodávat alkohol jinde než v prostorách baru. Zélanďany jsem si před cestou představovala jako národ přirozeně vysportovaných, zdravě vypadajících lidí, co ve volných chvílích chodí po horách a věnují se adrenalinovým sportům. Ve skutečnosti nemálo lidí působilo dojmem, že alkoholu holdují víc, než je zdrávo. Pravděpodobně proto se konzumace alkoholu na Zélandu přísně hlídá a dodržuje se pravidlo, že se podnapilým osobám nenalévá. Ad absurdum to dotáhli v Aucklandu. Když jsme si poslední den při čekání na letadlo sedli na prosluněnou terásku a objednali jsme si Prosecco, barmanka nám mile, ale nekompromisně sdělila, že víno nám donese jedině v případě, kdy si oba dva objednáme hlavní chod, abychom se nalačno neopili a nedělali nepřístojnosti.

Pláž ve městě Hokitika. Tučňáci se na nás opět vybodli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *