Jak je to s těmi tajfuny?

Často se mě někdo ptá, kdy je nejlepší na Filipíny cestovat a jestli člověk hodně riskuje, když se sem vypraví v období dešťů. Hlavní turistická sezóna je na Filipínách od začátku prosince do konce března. Nejteplejší měsíce v roce jsou duben a květen. V těchto měsících bývá opravdu nesnesitelné vedro a děti školou povinné mají prázdniny, takže je potřeba počítat s tím, že po Filipínách bude cestovat spousta domácích, dopravní prostředky budou praskat ve švech a resorty budou snad ještě probranější, než v „hlavní sezóně cizinců“. Začátkem června začíná období dešťů, které trvá zhruba do konce listopadu. Tajfuny typicky přicházejí v září a říjnu, ale třeba letos byl první tajfun už koncem června.

My po Filipínách cestujeme během celého roku a když zjistíme, že není dobrá předpověď počasí, cestu zrušíme. Když cestujete v období dešťů, ušetříte na ubytování, resorty a letadla nebudou vybookované na týdny dopředu a ačkoli je v hlavních turistických destinacích pořád dost turistů, je jich citelně méně než v hlavní sezóně. Může se vám zadařit, že budete mít krásné slunečně počasí a moře bude hladké jako zrcadlo. O něco horší případ je, když je po většinu času zataženo a během dne přijde vydatný tropický slejvák. V takovém počasí je pohodlnější se vydat na výlet, nemusíte se neustále hlídat, abyste se nespálili a během bouřky se někde schováte.

Blbý je, když přijde tajfun. Zase si hned nepředstavujte, že se probudíte uprostřed noci bez střechy nad hlavou a budete bojovat o holý život. V noci z pátku na sobotu se severním Luzonem přehnala nejsilnější bouře letošního roku, kterou jsme pocítili i v Manile, a kterou zaznamenala i česká média. Já obecně bývám po přečtení článků referujících o Filipínách překvapená, že ještě žiju. Jeden by si myslel, že nás tady neustále nahání drogové kartely nebo naopak prezidentova čistící komanda, lodě se potápí jako na běžícím pásu, každé komáří štípnutí vyústí v život ohrožující chorobu a zbylých pár statečných unesou muslimští separatisté. Moje rodina tyto zprávy bere dost stoicky, jen jednou se mi stalo, že jsem ráno našla na mobilu od vyděšeného bratra zprávu, jestli žiju. Chudák bratr si v českých zprávách přečetl, že v Manile došlo k teroristickému útoku. Ve skutečnosti se jeden zoufalý Filipínec pokusil vykrást kasino a jak zazmatkoval, tak budovu omylem podpálil a několik hostů bohužel zemřelo.

Většina tajfunů naštěstí nedosahuje takové síly a není tak ničivá, jako právě řádící Mangkhut a pro cestovatele jsou problémem především proto, že se mohou rušit lodě a někdy i lety. V přístavech a na letištích potom zavládne chaos, protože nikdo přesně neví, kdy se doprava zase obnoví a každý se chce dostat na nejbližší možný spoj. Let nám ještě nikdy nezrušili, ale loď už mockrát. Nejhorší je na tom ta komunikace. Každý vám řekne jinou informaci, nikdo neví nic přesně a někdy dopravní společnost upřednostní filipínské klienty před cizinci, případně cizinci za jízdenku zaplatí mnohonásobně vyšší částku. Rozhodně bych už nikdy nejela takzvanou „private boat“. Lodní společnost nás tenkrát i přes nakoupené jízdenky odmítla vzít palubu, protože bychom údajně byli nad váhový limit, zatroubila a odjela, čehož využili místní, kteří nám nabídli odvoz soukromou lodí. Tehdy ani žádný tajfun nebyl, ale byly docela vysoké vlny a naší malé bárce se uprostřed širého moře o jednu z větších vln urvalo vahadlo. Kapitán mírně pobledl, rozdal nám záchranné vesty a poradil, ať nepanikaříme. Nakonec všechno dobře dopadlo, ale v tu chvíli mi rozhodně nebylo všechno jedno. Místní se přirozeně snaží na cizincích vydělat peníze a chopí se každé příležitosti, ale pokud vám pobřežní stráž řekne, že je nebezpečné vyplout na moře, nepokoušela bych se zákaz obcházet. Obecně se v případě, že budete mít tu smůlu a cestu vám zkříží velký tajfun, nesnažte být za hrdiny a poslouchejte pokyny místních.

Tajfun Mangkhut/Ompong – nejsilnější bouře letošního roku. Většina tajfunů naštěstí není tak ničivá.

Na nejsilnějším tajfunu tohoto roku je navíc znát, že se filipínská vláda poučila z tragédie v roce 2013, kdy nepřipravený region Visayas zasáhl tajfun Yolanda – nejsilnější bouře, která kdy zasáhla pevninu, a která si vyžádala tisíce obětí. Před letošním tajfunem Mangkhut/Ompong se na mobily rozesílala varovná upozornění. Ta jsou mimochodem rozesílána i před menšími tajfuny a přívalovými dešti, takže pokud vám uprostřed noci začne zběsile vyzvánět telefon a na něm je jakási zpráva v tagalogu, nejspíš bude následující den počasí na prd. Naše čtvrť nebyla v bezprostředním ohrožení, takže nemám přehled o tom, jak organizovaně a s jakým předstihem probíhá evakuace, každopádně různé zdroje píšou o tom, že byly úspěšně evakuovány tisíce lidí.

Automaticky rozesílané varovné sms.

Počasí je nepředvídatelné a sázka na jistotu je vypravit se na Filipíny v hlavní sezóně, obzvlášť pokud se sem vydáváte za krásami podmořského světa, protože ve vlnách je šnorchlováni nemožné a pokud jsou vlny tak velké, že se nedá plout, nebudete se moct ani potápět. Já v období dešťů raději podnikám aktivnější cesty jako celodenní ježdění na motorce a objevování vnitrozemí a nemusí mi být líto, že netrávím den na pláži. A i kdybyste měli smůlu a tajfun vám plány zkřížil, možná nakonec prožijete nezapomenutelnou dovolenou. Jedni naši kamarádi měli na počasí smůlu, tak se z pláže vydali do vnitrozemí, kde strávili dvě noci v ubytování, které na internetu ani nenajdete, po večerech s místními grilovali a debatovali u lahve piva. Další kamarádi se kvůli vlnám nemohli tři dny dostat na vytoužený ostrov, takže se ubytovali na ostrově, na kterém původně vůbec neměli v plánu zůstávat a majitel ubytování je ve svém autě vozil po ostrově a ukázal jim ta nejkrásnější místa. Při odletu byli nejvíc nadšení právě z těchto zážitků, které původně vypadaly jako pěkný průšvih, a nakonec vykrystalizovaly v dobrodružství, které by neprožili, kdyby se bývali mohli držet původního plánu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *