Jak jsme se stěhovali I.

Říjen 2018:

Po prvé vytekl odpad v koupelně.

Leden 2019:

Po páté vytekl odpad v koupelně.

Přichází firma se speciálním vybavením a odpadní trubky natočí na kameru. Závěr: V trubkách je cement, který tam zůstal při stavbě, ale to ničemu nevadí, odpad už vytýkat nebude.

Expertům s kamerou nevěříme a rozhodneme se přestěhovat.

Ozve se mi realiťačka a domlouváme prohlídky bytů.

Únor 2019:

Jeden z bytů se nám líbí, ale ještě není zařízený. Dle realiťačky to rozhodně není žádný problém, během tří týdnů se vše vyřeší a na přelomu února/března se můžeme stěhovat. Náš soukromý odhad je, že začátkem dubna bychom mohli bydlet v novým.

Březen 2019:

Nic se neděje. Realiťačka mlží a nemáme žádné konkrétní informace.

Koncem měsíce je přislíbeno datum stěhování v půlce dubna.

Nevěřím, že to klapne. Expat to vidí optimisticky a uklidňuje mě, že to vidím moc černě a mám dát Filipíncům šanci.

Duben 2019:

V půlce dubna jsme týden na Zélandu. Před odletem je nám řečeno, že jsou všechny dokumenty připraveny k podpisu, po příletu podepíšeme smlouvu a můžeme se stěhovat.

Přiletíme ze Zélandu.

Realiťačka hraje mtrvýho brouka. Když se nám podaří ji kontaktovat, mlží a nemáme žádné konkrétní informace.

Poslední dubnový týden aneb týden blbec:

Pondělí: zemětřesení o síle 5 stupňů. Jsem sama doma, sedím na 33. patře pod stolem, budova se povážlivě houpe. Přemýšlím, jestli spadne a jestli za ty nervy Filipíny stojí. Ostatní expati se na viberu a sociálních sítích začnou předhánět v dramatických vizích, co se stane, až přijde opravdu velké zemětřesení.

Středa: Nefunguje wifi. Večer jde expat zjistit, co se děje (já to udělat nemůžu, protože smlouva je psaná na něj). Vysvětlí se to tak, že nás odpojili omylem, protože popletli čísla smluv, ale že během následujícího dne nás snad připojí. Pracuju z domu a bez internetu toho moc udělat nezvládám.

Čtvrtek: Ucpe se umyvadlo. Po snaze uvolnit jej zvonem nám odpadem do umyvadla vyteče hrníček cementu. Toho, co podle expertů nikdy ničemu nebude vadit. Můj tip: nějak to souvisí s pondělním zemětřesením.

Pátek: V ložnici teče klimatizace, která byla dva týdny předtím čištěná.

Neděle: Expat na moje naléhání volá realiťačce, která se už úplně přestala ozývat. Ta mu oznámí, že majitel bytu se rozhodl, že smlouvu nepodepíše. Nenávidím Filipíny. Chci se stěhovat na Zéland. Expat mi do toho hází vidle a tvrdí, že si není schopen během měsíce najít na Zélandu práci. Uznávám, že na tom něco bude a zburcuju všechny realitní agenty, na které se mi podaří dostat kontakt.

Květen 2019:

Přichází záchrana v podobě realiťačky N., která odpovídá na zprávy a celkově působí dost schopně. Bereme první zařízený byt, který nám ukáže, a do kterého je možné se nastěhovat okamžitě.

Podepsání všech potřebných dokumentů trvá čtrnáct dní.

Den stěhování je stanoven na 22.5. Je potřeba vyřídit všechny potřebné dokumenty v budově, ze které se budeme stěhovat a v budově, do které se budeme stěhovat.

Ze všech nařízení a omezení mě nejvíc zaujala tato dvě:

  • Stěhovat se je povoleno pouze ve všední dny mezi 9:00-17:00 a v sobotu mezi 8:00-12:00.
  • Musíme podepsat, že v den stěhování nebudeme používat bazén, který máme povoleno používat až jeden den po nastěhování.

Stěhujeme se a začínáme zjišťovat, co všechno bude potřeba v novém bytě zařídit, než bude obyvatelný.

Pokračování příště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *