Jak jsme se stěhovali II.

Docela jsem zvažovala, jestli následující hejt vůbec na blog dávat, protože je mi jasný, že z něho vyjdu jako ubrblaná slepice řešící problémy prvního světa, ale pak jsem si řekla, že si tyto zážitky píšu především pro sebe a jednou, až budu žít v nějaké relativně fungující zemi a budu nadávat, že něco nefunguje, se k tomuto příspěvku vrátím a sklapne mi raz dva.

Tak jsme se se teda přestěhovali. Jeden by čekal, že když se nastěhujete do bytu, jehož nájem dělá v korunách šestimístnou sumu, vše poběží jako po drátkách. To jsme samozřejmě po třech a půl letech v Manile nečekali, ale i tak nás některé situace zaskočily. Podotýkám, že se vše událo přesně tak, jak to popisuju a nic pro lepší vyznění pointy nepřikrášluju a nepřeháním, protože to zkrátka není potřeba.

Teplá voda

Že v bytě chyběly všechny dálkové ovladače a z těch, které asistent majitele postupně přinesl, funguje jenom polovina, to jsme ani nehli brvou. Ale když jsem se šla první večer osprchovat, abych vzápětí zjistila, že v bytě zapomněli nainstalovat ohřívače na vodu a teče jenom studená, to mě teda mírně zarazilo. Nechápejte mě špatně, Filipíny jsou tropická země a studenou sprchou člověk občas nepohrdne, ale přece jen bych ráda měla možnost se umýt i ve vodě teplé. Ano, měli jsme si při prohlídce zkontrolovat, jestli je byt na teplou vodu připraven, ale zkrátka nás v jedné z těch dražších manilských budov nenapadlo, že by tomu tak být nemuselo.

No nic, dohodli jsme se teda s majitelem, že ohřívače dokoupí a ve středu je přijdou nainstalovat. V pátek po poledni se skutečně dostavili čtyři dělníci, celé odpoledne něco v koupelnách vrtali a večer odešli s tím, že práci přijdou dokončit v sobotu ráno. Já ohřívačům prd rozumím, ale expat se divil, že je nenapojili na vodu a nepropojili se sprchou, která v koupelně je.

V sobotu odpoledne se dělníci opět dostavili a vysvětlili expatovi, že dostali jasné pokyny nezapojit ohřívače do trubek pro tento účel vyvedených pod umyvadlem, ale mají rozvrtat zrcadlo, vyvést do sprcháče novou trubku a na ohřívač napojit novou plastovou sprchu. Takže teď máme ve sprcháči jednu zbrusu novou designovou sprchu, ze které teče ledová voda a vedle jednu sprchu plastovou, ze které teče voda teplá. Mé estetické cítění trošku zaplakalo, ale můžu se sprchovat teplou vodou, což beru jako velkou výhru a dál se v tom nehodlám babrat.

Sporák a pračka

Úplně původně byl v bytě sporák plynový, který nám žel bohu odmítli zapojit, protože plyn v budově z bezpečnostních důvodů vůbec není zaveden. I dodal majitel sporák nový, elektrický, který nám odmítli zapojit, protože napětí je příliš vysoké a je třeba povolat elektrikáře specialistu. Pračku odmítli zapojit, poněvadž k tomuto konkrétnímu typu, dovezenému z Evropy, je potřeba dokoupit speciální elektrickou zásuvku. Kontaktovali jsme elektrikáře Gilberta, který zadal přesně pokyny, co máme v elektru koupit. Rozhovor v elektru vypadal následovně:

Expat: „Dobrý den. Máte prosím tyto produkty?“

Prodavač: „Jasně, ale tady k té zásuvce musíte koupit ještě redukci.“

E: „Rozumím. A máte potřebnou redukci?“

P: „Jasně, tady je.“

E: „Díky, kolik jsem dlužen?“

P: „Ale pane, tady tu redukci si nemůžete koupit, to se vám ta zásuvka spálí!“

E: „… Aha. A máte tedy redukci, která zásuvku nespálí?“

P: „Ne, to nemáme. Ale mohli by ji mít v obchodě xy.“

V obchodě xy redukci měli, elektrikář Gilbert spotřebiče zapojil. Pračku jsem dneska ráno pustila a za půl hodiny mi volali z recepce, že od nás teče voda do bytu pod náma, a jestli bych tu pračku mohla vypnout.

Záchod

Jak dělníci vrtali v koupelně ten ohřívač, tak pak spláchli vyvrtanou omítku do odpadu ve sprcháči a následně se ucpal záchod. Tomu říkám ironie osudu.

WIFI

Věděli jsme, že s převedením wifi bude problém. Systém je nastavený následovně: převedení wifi trvá dva měsíce. Podotýkám, že starý a nový byt jsou od sebe vzdáleny 30 metrů vzdušnou čarou a poskytovatel wifi sídlí v nákupním centru o 50 metrů vedle. Ale! Pokud vypovíte stávající smlouvu a zaplatíte pokutu 2500 CZK, tak s vámi sepíšou smlouvu novou a wifi do dvou dnů zapojí. Pochopitelně se každý rozhodne pro variantu číslo dvě. Sepsali jsme novou smlouvu a v pátek měli přijít zapojit wifi. V pondělí, když jsme je uháněli, co teda bude s tím zapojením, se nám dostalo odpovědi, že mají interní problém v systému a wifi teď zapojit nemůžou. Kdy se problém vyřeší a my se dočkáme wifi, netuší vůbec nikdo. Za poslední týden jsem přečetla víc knih než za posledního půl roku, jen ta práce mi trošku stojí.

Klimatizace

Třetí ráno v novém bytě jsme po probuzení zjistili, že ve třech pokojích přes noc vytekla klimatizace. V jednom na postel, v jednom na křeslo, v jednom na dřevěnou podlahu. Domlouvání firmy, která klimatizaci přijde vyčistit, ačkoli nám samozřejmě bylo řečeno, že je čerstvě vyčištěná, je v procesu.

Poměrně dost času jsem v uplynulém týdnu strávila s asistentem majitele bytu. Jedna z oprav, kterou jsme řešili, bylo vyspravení trhlin, které v bytě byly po posledním zemětřesení. Asistent se přišel podívat, jak si dělníci vedou a jestli namíchali správný odstín barvy na zdi a nezapomněl mi povykládat, jak byl během toho zemětřesení zrovna v bytě, stál ve dveřích a rukama si chránil hlavu, jak se to má při zemětřesení dělat, brečel a modlil se, aby ho Bůh ještě neposílal na onen svět. Od té chvíle se snažím potlačovat vtíravé myšlenky, kdy přijde další zemětřesení a trošku mi to kazí radost z impozantního výhledu, který na čtyřicátém sedmém patře máme.

Tak, teď se mi ulevilo a příště sem dám zase nějaký pěkný fotky ze Zélandu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *