Co se nám ještě podělalo na bytě

Už je to skoro rok, co jsme se přestěhovali do super nového super luxusního bytu v super budově, která je dle oficiálních stránek developera: “master planned to capture suburban ideals by presenting features such as wide landscaped gardens, rater parks, an array of indoor and outdoor amenities, a patch of unique and incomparable lifestyle experience by A. brand.”. Tak jen aby bylo jasno. V dubnu 2019 nám realiťačka tvrdila, že budova ještě není zkolaudovaná, ale že do konce května určitě bude. Máme půlku března 2020 a zkolaudováno není pochopitelně nic. Čili ke všem těm super amenities a oáze klidu uprostřed neklidné Manily nemáme přístup. Ale s tím jsme samozřejmě počítali, že kolaudaci do našeho odjezdu z Manily nestihnou. Už jsme teda tak úplně nepočítali s tím, že se co pár týdnů bude řešit nějakej problém na bytě.

Po nepříliš úspěšném stěhování jsme měli Manily už tak akorát po krk a byli jsme hodně rádi, že na dva týdny odlítáme na plánovanou návštěvu Česka. Sotva jsme sedli do letadla, pustili jsme byt z hlavy, což se nám úspěšně dařilo skoro celou dovolenou. Dva dny před odletem zpátky do Manily nám od realiťačky přišla zpráva, že soused pod náma na recepci hlásil, že k němu zatýká a majitelka se ptá, jestli může do bytu bez naší přítomnosti jít a zkontrolovat to. Samozřejmě jsme hned napsali, že do bytu může, majitelka šla omrknout situaci a napsala nám, že je všechno v pohodě. Celou zpáteční cestu jsem sýčkovala, že to určitě v pohodě není a čeká nás tam nějakej průser. No, čekal.

Po dvaceti pěti hodinové cestě jsme přišli jsme do bytu, ve kterým bylo pět centimetrů vody. V jedné koupelně praskla plastová hadička od bidetu a za těch pár dnů se voda dostala všude. Plovoucí podlaha byla vzedmutá a svými netradičními tvary připomínala Gaudího stavby, DVD přehrávač svou vodní lázeň nepřežil, ale úplně největší průšvih byl, že jak jsme byli těsně po stěhování, měli jsme pořád na zemi nějaké krabice. Pochopitelně ty krabice, na jejichž dně se nacházely důležité dokumenty, které jsme postupně vyndávali, rozlepovali a většinu z nich usušili do přijatelného stavu. S majitelkou jsme se dohodli, že se postará o účet za vodu, respektive že si to vyřeší s managementem budovy. Po tři čtvrtě roce nám co měsíc chodí zpráva, jestli bychom mohli zaplatit ten nezaplacený účet z května a my ji co měsíc odepíšeme, že to je ten účet, o který nás ujišťovala, že se postará.

Uplynuly asi tři dny a jednoho krásného horkého dopoledne mi volali z recepce. Že soused z vedlejšího bytu hlásí, že k němu od nás teče voda. Poslali k nám Hanu – inženýrku budovy a rozhodně nejschopnější Filipínku, na kterou jsem za ty roky natrefila. Tři inženýry, co stáli v koupelně a nedokázali přijít na to, co se děje, poslala pryč, během minuty měla jasno a během dalších deseti minut měla řešení. Během stavby této unikátní budovy tak nějak někdo zapomněl na fakt, že by bylo vhodné dát do sprchovacího koutu voděodolnou stěnu, takže když jsme se sprchovali, voda postupně prosakovala do zdi, až natekla sousedům do ložnice. Bylo teda potřeba zbrusu novou koupelnou používanou tři týdny zrekonstruovat – vybourat kachličky, opatřit zeď za nima voděodolnou vrstvou a dát kachličky zpátky. Což ve filipínském podání znamená, že se vám čtrnáct dní v nepravidelných a nepředvídatelných intervalech trousí do bytu dělníci a nahodile provádí potřebné úkony. Vždycky řekli, že přijdou v devět ráno a do čtyř do odpoledne bude všechno hotovo. Ani jednou nepřišli před polednem, některé dny nepřišli vůbec. Někdy mi hlásili, že jdou na hodinku pryč a vrátili se za tři dny. Pět dní po sobě odcházeli s tím, že je hotovo a druhý den odpoledne klepali na dveře, že jdou přece ještě dodělat tu koupelnu. Já jsem byla v osmým měsíci a zpětně si musím připustit, že jsem na ně zrovna milá nebyla.

Jedno dopoledne začala divně pípat pračka. Šla jsem se podívat, co se děje a na zemi kolem pračky byla pěna. Nafotila jsem to a poslala majitelce. Po pár dnech mi odepsala, že nám pračku odvezou do servisu. Ptala jsem se jí, na jak dlouho ji asi tak odvezou, to mi řekla, že tak maximálně na měsíc. Když jsem jí napsala, že s novorozencem nemůžeme být měsíc bez pračky, a že ve smlouvě máme, že nám má případně zajistit náhradní spotřebič, napsala, že tak se to na Filipínách nedělá, nic nám zajišťovat nebude a pro pračku si přijdou za dvě hodiny. Ještě mi stihla blahosklonně poradit, že mi těch pár týdnů má prát hospodyně v ruce. Tato rada měla hned dva háčky. Nemáme hospodyni. A paní majitelka zjevně zapomněla na fakt, že do umyvadel nezavedla teplou vodu, ale vzhledem k tomu, že ve vyšších filipínských vrstvách je zvykem mít hospodyni, chůvu, řidiče a kuchařku, asi ani neví, že se špinavé prádlo ve studené vodě úplně dobře nevypere. Nakonec jsem poprosila o pomoc kamarádku Filipínku, ta se mnou na zaměstnance servisu počkala a po hodině vyjednávání mi podepsali, že pračku opraví a doručí do týdne, což se skutečně stalo. V mezičase jsem si chodila vyprat o pár mrakodrapů vedle ke kamarádce, která mi během praní dokonce uvařila kafe a zabavila mě čerstvýma drbama ze světa dospělých.

Ve filipínských kuchyních je pod dřezem taková nádoba, ve které se zachycuje všechen bordel a mastnota. Anglicky se tomu říká grease trap. Ten je potřeba jednou za dva měsíce nechat vyčistit, což jsme poctivě dělali. Proto nás jedno ráno nemile překvapilo, když jsme vstali a v kuchyni byla kaluž smradlavé vody, co z nádoby vytekla. Voda v kuchyni se nemohla pouštět, protože všechna by rovnou tekla na podlahu, takže bylo potřeba při vaření nosit vodu z koupelny a v koupelně umývat špinavé nádobí. V tomto módu jsme fungovali týden, po kterém přišel instalatér, grease trap vyčistil a řekl, že teď už to bude dobrý. Za tři dny jsme měli v kuchyni kaluž špinavé, smradlavé vody. Rozhodla jsem se obejít celé to kolečko instalatér, instalatér supervisor, inženýr, inženýr supervisor, manažer budovy a šla jsem o pomoc poprosit rovnou nejvyšší inženýrku Hanu. Ta se mrkla na grease trap a řekla, že je špatně utěsněný a je potřeba to ještě jednou přetřít silikonem. No zkrátím to. Voda vytekla ještě třikrát (takže kuchyň byla celkově víc jak měsíc a půl nepoužitelná) a nakonec inženýrka Hana povolala svého známého instalatéra, který na čtvrtý pokus silikon úspěšně aplikoval.

Taky jsme měli v bytě termity. To majitelka reagovala velmi rychle, protože to byla jediná věc, která se jí osobně dotýkala, jelikož nechtěla mít rozežranej byt, ve kterým je skoro všechno ze dřeva. A teď nově jsme měli v koupelně mušky. Nejdřív jsem si říkala, že už na to dlabu, ty dva měsíce s pár muškama nějak překlepu a nehodlám nic řešit. Když pak jedno ráno bylo ve sprše mušek několik desítek, seznala jsem, že to teda řešit asi budu muset. Insect control tady byla v úterý a vypadá to, že se problém vyřešil. Teď už jsem se skutečně zařekla, že ať se děje cokoli, tak to nechám vyhnít a už nic řešit nebudu a jsem sama zvědavá, jaké grand finále si pro nás byt chystá v záloze.

Ale výhled máme pěknej, to se musí nechat!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *