Fortuna Island: pohádka o řeckém resortu

Byl jednou jeden bohatý Filipínec, a ten se rozhodl na jednom ostrůvku nedaleko Luzonu postavit luxusní resort v antickém stylu. Na útesu postavil jedno iónské sloupořadí a zkrachoval. Z resortu nic nebylo, ale narezlé sloupořadí tam stojí dodnes a my jsme se jeden víkend rozhodli, že to musíme vidět na vlastní oči.

Dorazili jsme na pláž kousek od hory Pico de Loro a usmlouvali jsme loď na ostrov. Po půl hodince jsme dopluli k ostrůvky Fortuna, na kterém se trosky resortu nachází a kapitán loď zastavil. Na tom by nebylo nic tak divného, kdyby nezůstal stát padesát metrů od břehu a neoznámil nám, že si k útesu musíme doplavat. Chvíli jsme se na sebe zmateně dívali, jestli to jako myslí vážně, a když jsme pochopili, že ano, tak jsme zkrátka oblečení naskákali do moře a doplavali na břeh. Plavky jsme měli, ale v batozích, kde nám byly prd platný, protože na lodi se nebylo kde převlíct. Batohy jsme na lodi nechali a mobily a peněženky dali do plastovýho lavoru, se kterým jeden ze členů posádky doplaval na břeh.

Vyšplhali jsme se na útes pokochat se starořeckou architekturou a výhledy do okolí a pak jsme to zapíchli na pláži na sluníčku. O jediný stín na ostrově se postaraly zbytky obvodových zdí budovy, která měla sloužit jako recepce, a ve které si stany a lehátka rozložili návštěvnici, kteří dorazili před náma.

Přišlo nám, že se nějak začínají zvedat vlny, tak se naše čtyřčlenná skupinka rozhodla, že to raději zabalíme a pojedeme zpátky. Nebyli jsme jediní, koho to napadlo, a tak když jsme došli zpátky k lodi, zjistili jsme, že na schodech vytesaných do útesu se vytvořila jedna velká fronta, která postupovala velmi, velmi pomalým tempem, jelikož pasažéry jednotlivých lodí převážel jeden Filipínec na malém voru. Nabral jednoho pasažéra, dopádloval s ním k požadované lodi, vrátil se pro dalšího pasažéra, a tak pořád dokola, přičemž přeprava jednoho člověka trvala dobrých deset minut. Poněvadž už jsme stejně byli celí promočení, neměli jsme co ztratit, ze skály skočili do moře a během pár minut jsme mohli vyplout. Vlny se mezitím teda zvedly docela dost, takže i kdybychom bývali na loď nasedli sušší, stejně bychom z ní vylezli promočení až na kost, což nás takto zpětně aspoň trošku hřálo u srdce. V přístavu na nás čekal řidič, který při pohledu na čtyři zmoklé slepice dostala záchvat smíchu, vytáhl z kufru igelit a nekompromisně nám přikázal si sednout na něj.

Že máme opravdu neskutečnou prdu, nám došlo ve chvíli, kdy jsme dorazili do resortu Pico Sands a filipínský nosič se štítil vzít naše zavazadla. Slečny na recepci nás sjely mírně pohrdavým pohledem a ujišťovaly se, jestli jsme si náhodou nespletli resort. Když si ověřily, že máme na kartě dostatek peněz na zaplacení pobytu, dostali jsme klíče od pokojů, do kterých jsme potupně zalezli a dali si hodně dlouhou sprchu.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *