Jezero Tekapo

Už týden jsme zavření na bytě v karanténě a já jsem se přistihla, že čím dál častěji myslím na náš loňský roadtrip po jižním ostrově. Vypadá to, že v následujících týdnech tady přibude ze Zelándu hodně fotek. Úplně nejčastěji vzpomínám na jezero Tekapo. Jakmile jsem při zběžném googlování narazila na fotky Tekapa, věděla jsem, že to prostě musím vidět. Během naší první cesty se nám to stihnou nepodařilo, ale při přípravě té druhé jsem ho do mapky označila jako jedno z prvních míst, kam rozhodně musíme.

Záměrně vynecháváme zastávku u kamenného kostelíku Dobrého pastýře, protože toto místo patří údajně mezi nejfotografovanější místa na Zélandu a podle toho to tam vypadá. Rovnou vyjíždíme až k observatoři Mt. John. Přes den je tady turistů poskrovnu, sjíždí se sem v noci, protože se nacházíme v nejtemnější oblasti na Zélandu a pohled na noční oblohu je tady prý naprosto bezkonkurenční.

Vylízáme z auta, fučí a chumláme se do bund, ale při pohledu na tyrkysovou vodu pod námi na nepřízeň počasí rychle zapomínáme. Takovou barvu vody jsem ještě nikdy neviděla. Když jsem se před dvěma rokama dívala na fotky jezera na internetu poprvé, myslela jsem, že jsou hodně upravované, ale ono tak fakt vypadá i ve skutečnosti.

Hodinku se okolo observatoře procházíme a kocháme se tou nádherou, pak sedneme do auta a jedeme jen tak naslepo zkoušet cesty vedoucí na břeh. Párkrát skončíme u soukromého vjezdu k luxusnímu letnímu sídlu, zamáčkneme slzu, že nás nikdo nezve dovnitř, otočíme se a zkusíme zase jinou odbočku. Nakonec se nám podaří zaparkovat na břehu, široko daleko není ani noha a my tam jen tak beze slova dlouho stojíme a koukáme.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *