Manila Lockdown: týden první

Čtvrtek 12.3.

Po šesté večer přichází zpráva, že Manila bude od neděle do 14.4. v karanténě.

Pátek 13.3.

Jelikož jsme doma měli jeden květák, dvě konzervy s tuňákem a jedno balení těstovin, vypravila jsem se na nákup. Roušky jsme měli všichni. Co půl hodiny se na internetu vyskytovaly nové informace a nikdo nebyl schopen říct, co se přesně děje, ani česká ambasáda ne.

Sobota 14.3.

Večer přišla od ambasády následující informace: od dnešní půlnoci je Manila v karanténě a mezi 20:00-05:00 je zákaz vycházení. Do země vláda pustí pouze filipínské občany a cizince s vízem na dobu neurčitou (což nemá téměř nikdo). Spousta Filipínců během těch dvou dnů z Manily odjíždí k rodině do provincií a mám trochu obavy, že to je ideální způsob, jak virus rozšířit po celé zemi.

Neděle 15.3.

Odpoledne přichází nepřekvapivá informace, že se budou zavírat všechny obchody kromě potravin, lékáren a drogerií.

Úterý 17.3.

Zatím nejhorší den. Začíná kolovat informace, že se zavřou všechny obchody a jídlo bude doručovat armáda na příděl. Věřím, že se to může stát, a protože rýži zrovna nemusím, jdu do obchodu. V supermarketu je zákazníků hodně. Všichni máme roušku a dodržujeme rozestupy. Zboží je a stále doplňují. Mám štěstí, že jsem Evropanka, a tudíž jdu po úplně jiných potravinách než Asiati. Beru zeleninu, sýry, mlíko, cereálie a kafe, zatímco Asiati se vrhají na rýži, instantní nudle a polívky, konzervy a pozor, televize. Fronta je dlouhá, na zemi jsou šipky a červenou lepící páskou je označeno, kde má stát ve frontě další zákazník, abychom nebyli moc blízko u sebe. Kartou se platit nedá, terminál nefunguje.

Odpoledne přijde informace, že za 48 hodin se uzavře letiště a nikdo přesně neví, kdy se otevře. Ambasáda nabádá turisty, aby se z Filipín vrátili domů. Někteří expati mají obavy, že se letiště otevře mnohem později než toho 14.4., v Manile dojdou potraviny a cizinci si to vyžerou jako první. Jiní expati se je snaží uklidňovat.

Na milion procent mám coronu. Pokaždé, když se podívám na mobil, začne mě bolet v krku a hlava. Říkám si, že teď už jsem stejně doma v karanténě, virus buď mám nebo nemám a situaci nepřidám, když budu pořád dokola číst zprávy. Docházím k rozhodnutí, že nebudu sledovat zprávy a sociální sítě výrazně omezím.

Středa 18.3.

Ráno nás všechny šokovala zpráva, že filipínská vláda dala přes noc hlavy dohromady a letiště vůbec nezavře. Svítí sluníčko a přišlo mi potvrzení, že v sobotu nám doručí ovoce a zeleninu podle plánu.

Čtvrtek 19.3.

Vláda vyhlásila liquor ban. Na fb je pozdvižení.

Pátek 20.3.

Jestli ještě někde uvidím „Nechci šířit paniku, ale…“ nebo „láska za časů corony“, tak už asi vyletím z kůže.

Na Filipínách zůstalo trčet 250 turistů a mluví se o tom, že se pro ně pošle vládní speciál. Celej den se v expatské komunitě řeší, jestli bude jídlo, jestli budou letenky, jestli tady nezůstaneme trčet. My máme odlet už půl roku naplánovanej na 20.5. a taky nevíme, co bude. Jestli třeba nebudeme muset odletět narychlo dřív/nebo spíš čekat o něco dýl. Ale jak tomu pomůže, že si budeme celý dny navzájem předestírat ty nejčernější vize, to teda opravdu netuším.

Neděle 22.3.

Expatě nějaká corona a karanténa vůbec nezajímají, dál si nezúčastněně jede svůj rytmus a vyžaduje naši asistenci. Takže ráno okolo šesté budíček. Snídaně. Expat sedá k počítači. Okolo poledne oběd, expatě jde spát. My s expatem pracujeme. Expatě se budí a já s ním trávím odpoledne. Kolem šesté večeře, expat přebírá expatě a já jdu učit.

Díky karanténě:

  • Jsem konečně zjistila, co expat celý dny v práci dělá
  • Příjemně mě překvapilo, že fungujeme. Čekala bych, že po třech dnech doma si polezeme na nervy a budeme každej zavřenej ve svým pokoji, přitom trávíme většinu času všichni v obýváku a zatím zvládáme s přehledem. A to se za normálních okolností expat vrací z práce nejdřív v sedm večer, takže jsem dost zvyklá na svůj klid a on na svoje společenské vyžití.
  • Expatě je nadšený, že jsme tady pořád všichni. Naštěstí je natolik malý, že si neuvědomuje, že je celý dny zavřený v bytě.
  • Začali jsme každej den vařit a stravujeme se mnohem líp než kdykoli předtím.
  • Vzduch v Manile se za ten týden pročistil. Můžeme mít otevřený okna, aniž by nám do bytu šel smog. Máme super výhled. Teplota trošku klesla, takže večer není potřeba zapínat klimatizaci a úplně stačí ty otevřený okna. Začali jsme používat balkón.
  • Ano, někteří kolem sebe šíří paniku, ale je spousta lidí, kteří zaujali postoj „nebudu se stresovat něčím, co nemůžu ovlivnit“ a je osvěžující s nima být v kontaktu.
  • Po letech cestování jsem si konečně protřídila fotky.
  • Na Netflixu a HBO je dost filmů a seriálů.
  • Postupně čtu knížky, co jsem dostala k narozeninám a Vánocům. Nejvíc nás baví knížka Devadesátky, kterou mi dal brácha ke třicetinám. U každýho obrázku nadšeně vykřikujeme, že to si pamatujeme a s expatem si vyměňujeme historky a zážitky z dětství.
  • Jsme mnohem víc v kontaktu s rodinou doma.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *