Nový Zéland: Queenstown

Ráno u jezera Te Anau je mlhavé a vypadá to, že bude každou chvíli pršet. Pro nás ideál, protože máme naplánovaný přesun do Queenstown a takto nás nemrzí, že odjíždíme. Po cestě mraky postupně řídnou a v deset dopoledne už je obloha jako vymetená. Během tohoto roadtripu máme celkově hrozné štěstí na počasí, kamkoli se vrtneme, tam je krásně a podzimní zélandské dny jsou jako korálky.

Po hodině jízdy liduprázdnými silnicemi dáváme pausa caffè a pokračujeme v cestě. Pomalu se začínají objevovat značky, že za pár kilometrů bude parkoviště u první vyhlídky na jezero. Říkáme si, že nebudeme zastavovat na každé vyhlídce a vybereme si jen ty, které budou stát opravdu za to. Pochopitelně to skončí tak, že zastavujeme na každé vyhlídce, přičemž některé jsou od sebe vzdálené pár set metrů a jezero zuřivě fotíme ze všech možných i nemožných úhlů.

Blížíme se k městu Queenstown, doprava houstne a expat si vzpomene, že mu jeden kolega básnil o burgeru, který si v Queenstownu dal, a byl to ten nejlepší burger, co kdy ochutnal. Akorát si nemůže vzpomenout, jak se ten podnik jmenoval a na zoufalé smsky kolega nereaguje, což možná bude tím, že v Manile jsou čtyři hodiny ráno. Pokouším se zachránit tuto svízelnou situaci a do googlu zadám „best burger in Queenstown“. Vyjede mi dvacet podniků. Expat si podle fotek jeden vybere s tím, že to je určitě ten, co mu kolega ukazoval a od kulinářského zážitku nás už dělí jen nutnost najít parkovací místo. Po hodině hledání, několika nepovedených pokusech a dvou cholerických výstupech konečně parkujeme v jednom z parkovacích domů a jdeme na vytoužený burger. Nevím, jestli byl úplně nejlepší, co jsem kdy jedla, ale do první desítky by se umístil s přehledem.

Centrum Queenstown je malé a člověk se všude dostane pěšky. My nejdřív zamíříme na promenádu na břehu jezera a pak vyjedeme lanovkou na „Skyline Queenstown“. Queenstown je centrum adrenalinových sportů, dokonce se zde zrodil bungee jumping. Já se v tomto odvětví naprosto nevyznám, ale z lanovky máme výhled na cyklisty, co na speciálních kolech sjíždí prudký svah dolů a nahoře se ze srázu vrhá jeden paraglidista??? rogalista??? a bungee jumpista za druhým. Ti méně odvážní můžou zkusit bobovou dráhu a posery jako my si aspoň můžou udělat malou okružní procházku. Na tu se vydá opravdu minimum lidí, takže na lesní pěšině nepotkáme ani živáčka. Po chvilce dojdeme k vyhlídce, kde na lavičce vegetí jeden pár. Když nás vidí, zvednou se se slovy, že už tam jsou půl hodiny, výhledu se dostatečně nabažili a nechají nás o samotě. Sedáme si na lavičku, koukáme na ten krásný výhled na les a okolní hory, který je pro nás naprostá vzácnost, stejně jako fakt, že jsme někde na výletě v přírodě a jsme tam sami. Po půl hodině na vyhlídku dorazí další pár a my se zvedáme s tím, že už jsme se výhledu dostatečně nabažili a necháme je o samotě.

Sjedeme gondolou zpátky do města a když expat zjistí, že pár set metrů od výstupu z gondoly je Kiwi Birdlife Park a ještě ke všemu bude za patnáct minut krmení, rázným krokem tam zamíří. Zavedou nás do potemnělého pavilonu, a když si po chvíli naše oči přivyknou, jsme schopni rozpoznat dva kiwáky – samečka a samičku – jak běhají ve výběhu. Před dvaceti lety se mělo za to, že kiwi se zachránit nepodaří, ale dneska už to vypadá nadějně. Na Zélandu je několik chovných stanic, kde se o kiwi starají, dokud nejsou připravení na vypuštění do přírody. Když je vypustí, tak mají několik dní jetlag, protože kiwi centra mají kvůli návštěvníkům uměle přehozené den a noc.

Perfektní den v Queenstown završí třešničkou na dortu recepční v Hiltonu, když nám oznámí, že náš pokoj bohužel není dostupný, a že nás bude muset upgradovat. Podvečer strávíme na terase, pijeme horký čaj, protože jakmile zapadne sluníčko, je dost chladno a kocháme se výhledem na jezero.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *