Manila Lockdown: První měsíc za náma

Čtvrtek 2.4.2020

Turkish zrušili všechny dubnové lety, takže stornujeme letenky na 30.4. a u té stejné společnosti kupujeme letenky na 1.5.

Začínám v Brně hledat pediatra. Vypadá to, že to bude dost oříšek.

Sobota 4.4.2020

Po třech týdnech vycházím z bytu. Jdu na nákup. Chodit liduprázdnými manilskými ulicemi je dost divný. Filipínské léto udeřilo ve vší parádě, ve stínu je třicet pět stupňů. Někteří v Česku si stěžují, že už začíná být teplo a v roušce se nedá dýchat, a že v létě rozhodně nebude možný v tom přežít. Jde to, ale příjemný to teda není.

Po těch týdnech doma, kdy se k nám chtě nechtě dostávaly různé zprávy, jsem čekala, že se ulicemi bude ploužit pár zkroušených lidí bez života. Filipínci, kteří pracují jako strážníci, zahradníci a prodavači, se ale dál usmívají od ucha k uchu. Teda ty úsměvy pochopitelně nevidím, ale podle očí si je pod těma rouškama umím dobře představit. Každý strážník, kterého míjím, na mě zdálky mává a jakmile jsem na doslech, veselým tónem zdraví, takže i já okamžitě zapomenu, že mám být vyplašená a na nikoho se pro jistotu ani nepodívat a s úsměvem všem odpovídám. Před jedním mrakodrapem jsou strážníci dva. Určitě mají pokyny, že se k sobě nemají přibližovat, tak se baví tím, že každý stojí na jedné straně budovy, skáčou jumping jacks a navzájem se hecují, kdo to dřív vzdá.

Pondělí 6.4.2020

Při našich podvečerních posezeních na balkóně jsme si všimli, že nad americkým hřbitovem, na který máme výhled, se třepetá papírový drak. Několik dní jsme se snažili přijít na to, odkud ho kdo pouští. Pak jsme na to kápli. Hned za hřbitovní zdí je taková malá oblast, ve které bydlí Filipínci, kteří v BGC pracují na stavbách. Není to slum, spíš taková dělnická kolonie. No a na střeše jednoho z betonových domů, hned vedle hřbitovního plotu, každý večer stojí Filipínec, který si tímto způsobem krátí karanténu.

Úterý 7.4.2020

Ani ve snu by mě nenapadlo, že se v případě světové krize budu ráda, že jsem v Manile. Včera to v Česku byla hotová smršť. Ten chce promořit společnost, ten zas nechce, informace se mění co pár hodin a mám pocit, že nikdo už vůbec nechápe, co se vlastně děje, jaká nařízení aktuálně platí a jaký je aspoň v hrubých obrysech plán. My tady už třetí týden máme stejné pokyny: otevřený jsou akorát potraviny a lékárny, ven z bytu může jeden člen rodiny, a to pouze na nákup a s rouškou. Původně byla karanténa plánovaná do 14.4., spekuluje se, že se nejspíš prodlouží.

Večer bylo oznámeno, že se karanténa prodlužuje do 30.4.

Pátek 10.4.

Večer jsme se dívali na Sedm let v Tibetu. Nejsem si jistá, že pustit si film, ve kterým hlavní hrdina odjede na pár měsíců do Asie a ve finále tam kvůli světovým událostem zůstane trčet sedm let, byla úplně nejlepší volba.

Neděle 12.4.

Velikonoce jsme strávili děláním seznamů a tříděním věcí. Zatím to stále vypadá, že odletíme 1.5. Stěhováci se k nám teď nedostanou, takže jsme museli udělat podrobný seznam, co všechno půjde do kontejneru. Pak jsme stěhovákům přes skype jednotlivé položky ukazovali a udělali jsme hrubý odhad, kolik kilo bude kontejner mít.

Úterý 14.4.

Vláda přišla s „quarantine passem“. Bude jeden na domácnost a kdokoli z domácnosti vyjde, musí ho mít stále u sebe. Vyjít může jeden člen domácnosti jednou za den. Nám na recepci tvrdili, že jednou denně může jeden z nás jít ven. Jiní expati z jiných budov mají informace, že kromě passů pro jednotlivé domácnosti dostane každá budova na den určitý počet quarantine passů, čili ve finále se během dne z budovy může dostat max 70% držitelů passů a bude to fungovat na principu kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Nám je to vlastně celkem jedno. Vzhledem k tomu, že děti ven nesmí od začátku karantény, chodí jeden z nás ven jednou týdně na nákup, jinak jsme doma. Většinou jde expat, protože toho víc utáhne, jednou jsem šla já, protože už by mi jinak asi hráblo.

Odpoledne nám strážník přinesl ten pass. Otevřela jsem já, expatě jsem měla v náručí. Expatě nechápavě koukalo, co se děje. Evidentně za ten měsíc zapomnělo, že na světě existují i jiní lidi než rodiče. Ve chvíli, kdy strážník začal mluvit, expatě vyděšeně vytřeštilo oči a rozbrečelo se. V tom letadle to bude asi zajímavý. Zase si říkám, že naši spolucestující budou mít plno práce s brbláním, že s nima letí ubrečený batole a na chvíli zapomenou, že je má stresovat corona a karanténa.

Večer psali stěhováci. Nedostali povolení a dokud neskončí karanténa, nemůžou nás zabalit. Expat navrhuje zůstat v Manile a čekat, dokud nás nezabalí. Já si myslím, že bychom se hodně načekali, že odletíme toho 1.5. a někoho zaplatíme, ať tady pak stěhovákům otevře a půl dne s nima stráví.

Později večer se problém vyřeší sám od sebe. Zrušili nám let toho 1.5. Obratem kupujeme letenky na 3.5. Manila-Londýn-Praha. Pokud karanténa skončí toho 30.4., tak to všechno ideálně klapne!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *