Ruda nad Moravou

Když jsme na Filipínách chtěli někam vypadnout na víkend, u středeční večeře jsme se s expatem domluvili, na jaký ostrov se vypravíme, ve čtvrtek jsme koupili letenky a zabookovali ubytování a v pátek večer nebo v sobotu ráno jsme seděli v letadle.

A tak, když jsme si před týdnem řekli, že bychom mohli někam vypadnout na prodloužený víkend z Brna, sedla jsem k počítači a myslela jsem, že během deseti minut budu mít hotovo. To jsem se teda pletla, protože všechny chaty a chalupy byly na léto beznadějně vybookované, a tak jsem hodiny projížděla Booking a doufala, že na něco narazím.

Když na mě vyskočily fotky chátrajícího zámku a popisek vysvětlující, že ho vlastní česko-korejský pár, který se zámek snaží zachránit, bylo mi jasný, že to musím vidět. Michal, majitel zámku, žil pět let v Jižní Koreji, pak se s manželkou přesunuli na pět let do Prahy a před dvěma lety koupili zámek v Rudě nad Moravou. Rok jim trvalo vyřízení všech povolení a během druhého roku zámek zasíťovali a zprovoznili v něm tři byty. V jednom z nich bydlí a dva pronajímají turistům. Aktuálně Michal bagruje budoucí kavárnu a pracuje na rekonstrukci tří dalších bytů. Většinu prací dělá sám, poněvadž jak nám během soukromé prohlídky poněkud skepticky vysvětlil: „Pracovat s lidma, to je o nervy.“

Při svérázném výkladu nám vyložil, že zámek patřil rodu Lichtenštejnů, pak přišla poválečná pozemková reforma a o zámek přišli. Pak přišli komunisti, kteří v zámku provozovali družstvo, byly v něm kanceláře a služební byty. Ale co zámek položilo, byl ranný divoký kapitalismus, kdy zde sídlila firma, kterou se pár šikovným jedincům podařilo vytunelovat. Poslední nájemníci byli vystěhovaní v roce 2004.

Našla se ale instituce, která všechna turbulentní období ustála, na zámku funguje dodnes a nedávno obnovila smlouvu na několik dalších let. A sice Spolek Vinařů, který se schází v zámeckém sklepě na degustaci vín, která tam mají uschovaná.

Pro mě byl pobyt na zámku hodně zajímavý z jednoho konkrétního důvodu. S expatem máme do budoucna v plánu něco, čemu přezdívám „důchod na novozélandský způsob“, a sice koupit nějakou usedlost a předělat ji na BandB. Plán byl jasný. Po pěti letech, kdy jsem v Manile pracovala z domu jako překladatelka a lektorka italštiny, začnu pracovat v cestovním ruchu a postupně sbírat zkušenosti. No… Asi ještě u jazyků nějaký ten pátek zůstanu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *