Resort Coco Beach

Chatky z bambusu roztroušené mezi kokosovými palmami, ke kterým se turisti dostanou jenom lodí (místní znají cestičky v džungli.) Resort je postavený v kopci a čím výš jste ochotni se vyškrábat na strmých schodech, tím hezčí výhled budete mít z houpací sítě zavěšené na terásce.

Kromě zaměstnanců resortu se o hosty starají i hostitelské rodiny, které bydlí v chatkách na území resortu. Každá rodina má na starost několik chatek pro hosty, přičemž komunikační systém je geniálně jednoduchý. Stačí zatahat za provázek uvázaný na zábradlí terasy, který rozezvoní příslušný zvonek v hostitelské chatce. Pak přijde paní nebo pán domu a vy si můžete objednat něco na zub, nebo si třeba jenom popovídat. Při jednom z takových odpoledních pokeců jsme se třeba dozvěděli, že manžel naší paní hostitelky je rybář, slovo dalo slovo a my jsme s ním druhý den za rozbřesku vyrazili rybařit.

Přesně v 16:00 začnou okolo bazénů procházet barmani, zvoní na zvonky a volají na hosty, že happy hour právě začíná. Hosté vědí, že to znamená, že do 17:00 dostanou dva drinky za cenu jednoho a začnou objednávat jako diví, aby měli zásoby až do noci. Přiznávám, že pár šťastných hodinek a už ne tak šťastných rán jsme tu prožili taky (hlavně když nás z Manily vyrazila větší skupina expatů).

Jednu dobu jsme sem jezdili i dvakrát měsíčně. V sobotu jsme vstali v pět ráno, autem jsme se přesunuli do přístavu v Batangas a odtud jsme jeli lodí na Puerto Galera, abychom se kolem jedenácté dopoledne mohli vyvalit do houpací sítě na terase naší oblíbené chatky a koukat na moře. Expat strávil nespočet hodin šnorchlováním v korálových zahradách patřících k resortu, já jsem preferovala pobyt nad hladinou na paddleboardu. Vzali jsme sem spoustu návštěv, co za náma přiletěly z Evropy. Brácha tady zkusil potápění, naše mamky učitelky se během happy hour hodily do pohody, kamarád si zazpíval s místní rodinnou kapelou a jeho taťka to dojatě točil na video, a dokonce jsme tady byli svědky jednoho zasnoubení.

Coco Beach letos na jaře zavřel. Nedostala ho corona, dostal ho filipínský management, ale corona zhatila jakékoli naděje, že se resort podaří v dohledné době znovu otevřít. Na Filipínách stále panuje přísná karanténa, nejnověji přišli s nařízením, že je v dopravních prostředcích potřeba nosit nejen roušku, ale i štít. V Manile toto pravidlo platí i na ulici. Do země mohou vstoupit pouze občané Filipín, přičemž se neustále mění pravidla, jaké dokumenty je potřeba vyřídit a předložit. O práci přišlo mnoho Filipínců na Filipínách, ale i těch, co pracují v zahraničí (často v cestovním ruchu), kteří velkou část svého platu posílali domů a pomáhali tak živit celou rozvětvenou rodinu (a státní rozpočet, protože se z těchto peněz strhává vysoká daň). Spousta Filipínců žije ze dne na den a nemá žádnou finanční rezervu. Situace je nepřehledná a prezident Duterte mimo jiné poprosil občany své země, jestli by mohli s onemocněním na coronu počkat až do chvíle, kdy bude vakcína.

Myslím, že teď se dá celkem s jistotou říct, že turistická sezóna 2020/2021 neproběhne. Velké hotelové řetězce asi mají šanci to nějak překlepat, ale obávám se, že Filipíny o spoustu míst jako Coco Beach přijdou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *