Víkend na Bali

Prodloužený víkend na Bali jsme zahájili na Nusa Lembongan, malém ostrůvku 20 km od Bali, kam se jezdí vyvalovat na „pláže jako z katalogu“.¨

My jsme tam jeli:

  • Šnorchlovat s mantou. (To se povedlo.)
  • Potápět se s rybou mola-mola (měsíčník svítivý). (To se nepovedlo a expat z toho byl zdrblej ještě docela dlouho.)
  • Zajezdit si na paddleboardu. (To se mi povedlo až moc. V jednu chvíli jsem si všimla, že na mě z pláže zuřivě mává expat a dva plavčíci. Když jsem dojela ke břehu, řekli mi, že jsem se dostala do proudu a za chvíli bych byla na otevřeném oceánu. Paddleboard mi okamžitě odebrali a zpátky do resortu jsem musela potupně šlapat pěšky.)

S těma dechberoucíma plážema teda nevím, nevím. Za sebe bych řekla, že když už se člověk letí válet k moři do JV Asie, dají se vybrat mnohem krásnější místa. Ale uznávám, že jsem v tomto rozmazlená z Filipín, na kterých sice oproti Bali nejsou téměř žádné památky, ale pláže tam jsou nádherný.

Po dvou nocích jsme se přesunuli do Ubudu, kam se mi, přiznávám, moc nechtělo, protože jsem se bála, že to bude hrozná turisťárna. A bohužel se mi to teda i potvrdilo. O obětiny, oltáře a sošky bohů jsme doslova zakopávali, ale nějak jsem jim tu spiritualitu prostě nebyla sto uvěřit. Mrzí mě, že jsme neměli čas se podívat na sever ostrova, o kterém jsem z hodně stran slyšela, že má úplně jiné kouzlo. A hodně by mě zajímalo, jak to v Ubudu vypadá teď, kdy je Bali už několik měsíců pro turisty zavřené a vypadá to, že bude zavřené minimálně do konce roku.

Abych tady ale jen nefrflala, že je Bali moc turistický, tak je zase potřeba říct, že restaurace a ubytování tam mají vymakaný. Obzvlášť to jídlo se s Filipínama vůbec nedá srovnat. Filipínská kuchyně se totiž v JV Asii dost vymyká. Ta americká okupace je znát, na každém rohu je nějaký fastfoodový řetězec a ve všech je pořád plno.

Co nás ještě hodně příjemně překvapilo, byly ceny ubytování. Noc v soukromé vilce s bazénkem stála třetinu toho, co by stála na Filipínách, takže jsme náš prodloužený víkend pojali „alla grande”. Nový pohled na život jsem na Bali sice nenašla, zato na tu snídani na terásce soukromé vilky v Ubudu vzpomínám obzvlášť v posledních dnech dost často.

Když nám recepční v Ubudu během check-inu řekl, že mu pro dnešek končí směna a mohl by nás svým autem zavézt na prohlídku chrámů v okolí, okamžitě jsme jeho nabídku přijali. Nejdřív nás zavezl k chrámu Tirta Empul, kam se poutníci vypravují za očistnou koupelí v posvátné vodě, která zde pramení. Chrám to byl působivý, ale pořád tam na náš vkus bylo docela dost turistů, tak jsme ho poprosili, jestli by nás mohl zavézt někam, kam žádní turisti nejezdí. A tak jsem se ocitli v chrámu Gunung Kawi, který pochází z 11.st. a je nejstarším chrámem v okolí Ubudu. Sice to tam nebylo tak nazdobený a chrámová kuchyňka zrovna nezářila čistotou, ale chrámový komplex vytesaný do skály měl neopakovatelnou atmosféru. A úplně nejlepší bylo, že kromě nás tam byl jenom jeden další pár, takže jsme tu atmosféru mohli nerušeně nasávat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *