Za želvami na Balicasag

„Sir, are you wrestler?“ „No.“ „Are you rugby player?“ „No.“ Ne, necestovala jsem s žádným profesionálním sportovcem. To jsem jen stála na pláži vedle bráchy, který má bezmála dva metry a na Filipínách budil velkou pozornost. Když jsme šli jedno odpoledne kolem základky, ve které zrovna skončilo vyučování, školáčci se vyhrnuli ven, postupně si vedle bráchy zkoušeli udělat pár kroků a měřili, kam mu sahají.

To ráno jsme na pláži Alona na ostrově Panglao čekali na loď na ostrůvek Balicasag, kterou jsme si domluvili večer předem. Boatmen přišel pozdě, s čímž se tak nějak počítá a zkoušel na nás klasický filipínský podraz, kdy nám tvrdil, že jsme si nezaplatili výlet soukromou lodí, ale máme se nalodit tady na tu loď společně s dalšíma dvaceti turistama a výlet nebude trvat celé dopoledne, ale jen dvě hodiny a pojedeme se podívat jen na želvy, a ne na korály. S tím se na Filipínách taky tak nějak počítá a byla jsem připravená. Po pár zkušenostech, kdy nás místní natáhli, jsem si zvykla, že si musím všechno nechat napsat a podepsat, takže jsem vytáhla kus papíru, na který mi ten stejný Filipínec, který mi teď tvrdil, že jsem si zaplatila skupinový výlet, napsal a podepsal, že platím soukromou loď na celé dopoledne. Pochopil, že se nenecháme zviklat a vzal nás na vedlejší pláž, kde kotvily malé loďky pro pár lidí.

Cesta na Balicasag byla krušná, jelikož ten den foukal silný vítr, byly velké vlny, s loďkou to dost házelo a plavba trvala dvakrát tak dlouho, než když je moře klidné. 6kilometrovou vzdálenost jsme zdolávali skoro hodinu a půl. Postupně jsme v houpající se loďce všichni zezelenali, hovor utichl, toužebně jsme upírali oči na ostrůvek před náma a doufali jsme, že k němu doplujeme bez ztráty kytičky.

Balicasag je malinkatý ostrůvek po celém obvodu obklopený korálovými útesy, takže to z letadla vypadá, jako by měl ostrov nasazený zářivý akvamarínový prstýnek. Za ponory se sem sjíždí potápěči z celého světa, nás sem nalákala možnost šnorchlovat se želvami. U břehu ostrova už voda byla klidná, moře bylo průzračně čisté a viděli jsme až na dno. Seděli jsme na boku lodi v pohotovostní pozici, šnorchl, brýle i ploutve jsme měli nasazené a jakmile jsme od boatmena dostali pokyn, vklouzli jsme do vody. Přestože jsme měli ploutve, byly želvy mnohem rychlejší a po pár tempech nám uplavaly, ale bylo jich tam tolik, že jsme za chvilku natrefili na nějakou jinou. Rozbouřené moře mělo jednu obří výhodu. Většina turistů ten den výlet vzdala, a tak jsme si želvy a korálové útesy mohli vychutnávat skoro o samotě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *