Emirates business třída

Z Manily jsme se do Evropy vraceli 3x až 4x do roka. Na Vánoce, jednou ročně musel expat do Česka služebně – to si pak brával pár dní dovolenou, abychom navštívili rodinu, a pak jsme se vraceli podle toho, jak si naši kamarádi naplánovali svatby. Do Manily jsme se stěhovali, když mi bylo 25, přesně v tom věku, kdy se moje kamarádky postupně začaly vdávat a měla jsem to štěstí, že se mi na všechny svatby podařilo přijet.

Někomu ta představa, že co pár měsíců přeletí půlku zeměkoule, pár dnů bojuje s jet lagem, pak se dá konečně dohromady, aby po pár dnech znovu sednul do letadla, přeletěl půlku světa a znovu týden od tří od rána koukal do stropu, než si tělo zvykne na nové časové pásmo, může připadat stresující, ale já jsem to milovala. To, že člověk nemá vůbec prostor upadnout do stereotypu, vždycky má koupenou nějakou letenku a může se těšit na další cestu. První dva roky jsme někam lítali každej víkend, pak jsme teda trošku polevili a měli to tak padesát na padesát. Půl víkendů v Manile, půl někde u moře na filipínských ostrovech, nebo v nějaké asijské metropoli.  

No a úplně nejlepší na tom častým lítaní Manila-Vídeň, byl fakt, že po prvním roce jsme od Emirátů (lítali jsme vždycky přes Dubaj) dostali stříbrnou kartu, díky které jsme měli nárok na těžší zavazadla, přednostní boarding, ale hlavně jsme v Dubaji měli přístup do business salónků. Těch je na dubajském letišti několik, v každém si můžete pochutnat na jídle z celého světa, dát si skleničku Moetu, sprchu, nebo se vyspat v tiché zóně.

A čtyřikrát se mi podařilo nasbírat tolik mil, že to vyšlo na upgrade do business třídy. A to je potom teda naprostá pohodička, až člověk doufá, že let bude o něco delší, než je v plánu. Po vstupu na palubu vám v ruce přistane sklenička Moetu, máte spoustu místa na nohy a sedadlo se dá sklopit do lehu. V těch dvoupatrových Airbusech A380 jsou business a první třída v horním patře a pro cestující jsou na palubě k dispozici dva bary. Vepředu pro první třídu a vzadu pro business.

Po vzletu je čas na aperitiv a oříšky, a posléze se začne servírovat vynikající tříchodové menu, které jíte stříbrným příborem. Ale bezkonkurenčně největší výhoda business třídy je fakt, že je v ní tolik místa, že když potřebujete na záchod, prostě se zvednete a jdete a nemusíte kvůli tomu zvedat (a často budit) spolucestující a nemusíte si to plánovat tak, abyste vám cestu neblokoval servírovací vozík.

Jediná nevýhoda tady toho občasnýho nakouknutí do businessu je ta, že když se pak člověk zase pěkně vrátí do economy, tak ví, co se děje za zataženým závěsem a počítá, za jak dlouho zase nasbírá potřebné množství mil.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *