Pocity z Východního Timoru

Myslela jsem si, že už jsem pár míst procestovala a jen tak něco mě nezaskočí, ale Východní Timor mě teda dostal. Nejspíš to bylo i tím přeletem z komerčního Bali. Odlítali jsme z letiště, kde stojí letadlo Emirates vedle letadla Turkish Airlines, kde jsou v odletové hale obchody typu Gucci a Furla a přistáli jsme na mezinárodním letišti v hlavním městě Východního Timoru – v Dili. Naše letadlo bylo na malé letištní ploše jediné, vstupní víza jsme vyplňovali pod širým nebem na rozpáleném asfaltu ve dřepu na koleni a imigrační úředník se musel ujistit, jestli existuje Evropa. Číst →

Jak jsme málem ztroskotali

Nedávno jsem psala, jak mě expat v rámci mé první návštěvy Filipín vzal na Siquijor, na kterém jsem Filipínám úplně propadla. Tehdy jsem přiletěla na jeden lednový týden, během kterého jsem se obskakována usměvavou obsluhou válela u bazénu a po návratu do odporného lednového Brna jsem měla pocit, že není na světě většího ráje, než jsou…

Číst →

Nový Zéland: putování po jižním ostrově

V Hokitice jsme se probudili do sychravého rána a den jsme započali nákupem maorských vyřezávaných šperků z lahvově zeleného jadeitu. Paní prodavačka se s námi dala do řeči a začala se nám omlouvat, že nechápe, co to je za počasí, že normálně na začátku podzimu takhle hnusně nebývá. My jsme si přitom rochnili blahem. Teplo a sluníčko miluju, ale…

Číst →

Nový Zéland: West Coast

Posledně jsem naše zélandské putování zakončila v národním parku Abel Tasman. Po vysilující jedenácti kilometrové túře jsme si na pobřeží vychutnali kafe, které mimochodem Zélanďani v rámci hipster vlny připravují velmi dobré a přesunuli jsme se do BandB, co jsme si to ráno zarezervovali. Majitelé nás vřele přivítali, ukázali nám náš pokoj a potom se začali vyptávat,…

Číst →

Nový Zéland: Cesta na jih

Já opravdu nejsem ranní typ. Spát jdu většinou dlouho po půlnoci a jak musím vstávat před osmou, tak není radno na mě do desáté hodiny dopoledne mluvit. Své o tom ví moje bývalé kolegyně, které se na mě po příchodu do práce obracely jen ve chvílích vážné krize. A expat je na tom snad ještě…

Číst →

Nový Zéland: postřehy ze severního ostrova

Obecně s expatem nemáme ve zvyku si před cestou zjišťovat informace a rádi se necháme překvapit. Těm nejprofláklejším místům se člověk stejně nikde nevyhne a u těch méně známých se potom můžeme cítit jako velcí dobrodruzi, co že jsme to zase objevili. K Zélandu jsme ovšem ze začátku přistupovali jinak. Koupili jsme si letenky a poprvé v životě…

Číst →

Cesta na konec světa (aka Nový Zéland)

Zéland byla moje vysněná destinace, co jsem pochopila, že cestovaní neznamená jen ježdění na týden k moři o letních prázdninách. Tehdy mi mohlo být nějakých jedenáct let a vytyčila jsem si jasný cíl: během studia na gymplu si najdu brigádu, našetřím na cestu a po maturitě se tam pojedu podívat. Poté se stanu slavnou zpěvačkou a…

Číst →

Kohoutí zápasy

cockfight

Kohoutí zápasy k Filipínám neodmyslitelně patří a my jsme se rozhodli, že by naše filipínské dobrodružství nebylo kompletní bez jejich návštěvy. Příležitost se naskytla nedávno v Manile, kde se konal přímo světový pohár v tomto značně kontroverzním „sportu“. 

Číst →

Víkendy u moře

Nespornou výhodou života na Filipínách je fakt, že můžete trávit víkendy na pláži. Pokud tedy žijete v Manile. Pokud nežijete v Manile, můžete na pláži pravděpodobně trávit mnohem víc času. Nicméně realita není taková, jak se to většina z nás snaží prezentovat na Facebooku, a sice, že pláž je coby kamenem dohodil a není nic jednoduššího, než v sobotu…

Číst →