Legazpi a nejdokonalejší sopka na světě

Je sobota devět hodin ráno a po třech hodinách čekání na přeplněném manilském letišti nám kapitán z palubní kabiny nadšeně oznamuje, že jsme konečně dostali povolení k odletu. Po čtyřiceti minutách začínáme klesat k letišti v Legazpi a sopka Mayon popisovaná jako „the volcano with the perfect cone“ nebo „the world’s most perfectly formed volcano“ se z větší části schovává v mracích. Chvíli debatujeme, jestli má vůbec smysl se k sopce vydávat. Nakonec se rozhodneme doufat, že se během dne vyčasí a poprosíme taxikáře, ať nás zaveze do cestovní kanceláře organizující výlety na čtyřkolkách, což je atrakce, kterou si během cesty na Filipíny nenechal ujít ani Zac Efron, jak nás v cestovní kanceláři pyšně informují. Číst →

Východní Timor: Šnorchlování s velrybami

Soutěžím s Mall.cz. Na expedici do Východního Timoru jsme se vypravili ve skupině šesti expatů. Cíl expedice: šnorchlovat s velrybou. Ve Východním Timoru se nás nakonec sešlo jenom pět. Jeden expatův kolega je totiž Maročan, což si imigrační úředníci na Bali, odkud jsme do Východního Timoru letěli, zjevně vyložili jako nebezpečný muslim, a i přes veškerou…

Číst →

Nový Zéland: Milford Sound; A jak se expat neproletěl

Je sedm hodin ráno a jen neradi vylízáme z teplého pokoje. Venku je ještě tma a teplota dva stupně nad nulou nás nepříjemně zaskočí. Honem sedáme do auta, topení vytuníme na maximum a frčíme směrem k jednomu z nejturističtějších míst na jižním ostrově. Na cestu jsme si vyšetřili dvě hodiny dle pokynů v návštěvním centru, abychom v klidu stihli naši loď a zároveň se po cestě pokochat dechberoucími výhledy. Číst →

Nový Zéland: Expedice tučňáci

Posledně jsem článek zakončila tím, že se nám při naší první cestě na Zéland nepodařilo spatřit ve volné přírodě tučňáky, a že to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme se sem znovu vydali. Tučňáky s expatem milujeme, je to to nejsrandovnější a nejroztomilejší zvíře na světě, a tak jsme minulý rok každý druhý večer googlili místa, kde se na ně dá údajně narazit a poctivě jsme za soumraku hlídkovali na pláži, jestli nějaký ten tučňák přisurfuje. Číst →

Cesta na konec světa: část 2

Rok se s rokem sešel a začali jsme přemýšlet, kam letos vyrazíme na Velikonoce. Padaly různé návrhy od Ameriky až po to, že zůstaneme v Manile, ale nakonec expat po pár měsících systematického nátlaku kapituloval a demokraticky jsme se usnesli, že Velikonoce opět strávíme na Zélandu. Tento plán dostal mírné trhliny, když jsme v únoru začali zjišťovat ceny letenek, ale nakonec jsme našli letenky za aspoň trochu rozumnou cenu u Singapore Airlines. Pravda, letět čtyři hodiny na západ, abyste následně přestoupili do jiného letadla a letěli jedenáct hodin na východ, není zrovna ideální, ale co bychom neudělali, abychom na chvíli zdrhli z Filipín.  Číst →

Expedice do srdce Filipín

Začátkem února byl čínský Nový rok, kdy je na Filipínách státní svátek a letos to vyšlo tak pěkně, že jsme měli k dobru čtyři dny na cesty. Po sáhodlouhých úvahách na téma, kam poletíme, jsme zjistili, že letenky jsou tak drahé, že za ty prachy nepoletíme nikam a expat přišel s tím, že rozhodně musíme na ostrov Marinduque, že se odtud nedávno vrátil kolega a je to nejhezčí ostrov na Filipínách, a že všechno naplánuje a zařídí. Číst →

Pocity z Východního Timoru

Myslela jsem si, že už jsem pár míst procestovala a jen tak něco mě nezaskočí, ale Východní Timor mě teda dostal. Nejspíš to bylo i tím přeletem z komerčního Bali. Odlítali jsme z letiště, kde stojí letadlo Emirates vedle letadla Turkish Airlines, kde jsou v odletové hale obchody typu Gucci a Furla a přistáli jsme na mezinárodním letišti v hlavním městě Východního Timoru – v Dili. Naše letadlo bylo na malé letištní ploše jediné, vstupní víza jsme vyplňovali pod širým nebem na rozpáleném asfaltu ve dřepu na koleni a imigrační úředník se musel ujistit, jestli existuje Evropa. Číst →

Jak jsme málem ztroskotali

Nedávno jsem psala, jak mě expat v rámci mé první návštěvy Filipín vzal na Siquijor, na kterém jsem Filipínám úplně propadla. Tehdy jsem přiletěla na jeden lednový týden, během kterého jsem se obskakována usměvavou obsluhou válela u bazénu a po návratu do odporného lednového Brna jsem měla pocit, že není na světě většího ráje, než jsou…

Číst →

Víkend na Borneu

Borneo je jedno z těch míst, o kterém jsem před odletem do Manily pomalu ani nevěděla, a na která bych se z Evropy asi nikdy nevydala. Matně jsem tušila, že je to ostrov kdesi v Indonésii nebo Malajsii, a to bylo všechno, ale tolik expatů nám o něm básnilo, že jsme podlehli davovému šílenství a taky si koupili…

Číst →