Za želvami na Balicasag

„Sir, are you wrestler?“ „No.“ „Are you rugby player?“ „No.“ Ne, necestovala jsem s žádným profesionálním sportovcem. To jsem jen stála na pláži vedle bráchy, který má bezmála dva metry a na Filipínách budil velkou pozornost. Když jsme šli jedno odpoledne kolem základky, ve které zrovna skončilo vyučování, školáčci se vyhrnuli ven, postupně si vedle bráchy…

Číst →

Bohol: výprava na Chocolate hills

Vnitrozemí Boholu se nejlíp prozkoumává na skútru, takže do sebe v sedm ráno hodíme snídani, hodně kafe, nasedneme na motorky a závratnou rychlostí až 40 km za hodinu se řítíme směr Chocolate hills. Nejdřív musíme přejet ostrov Panglao, na kterém jsme ubytovaní, most přes moře nás přenese na Bohol a pak dlouho fičíme po rušné silnici…

Číst →

Indonésie: Jáva: chrámové komplexy Borobudur a Prambanan

Jen pár kilometrů od města Yogyakarta se nachází hinduistický chrámový komplex Prambanan a budhistický chrámový komplex Borobodur. Oba jsou zapsané v seznamu UNESCO. Prambanan je se svými více než dvěma sty chrámy největší hinduistický chrámový komplex v Indonésii a Borobodur je jeden z největších buddhistických chrámů na světě. Oba pocházejí z 9.st. a dlouhá staletí ležely chrámy zapomenuté a…

Číst →

Prodloužený víkend v Japonsku

Fukuoka

O půl desáté večer vylízáme z metra v centru Fukuoky. Máme hroznej hlad a zalezeme do první ramenárny, na kterou natrefíme. Je to klasická ramenárna, kam místní chodí na večeři po náročném dni v práci. Sedí se okolo baru po jednom a jednotlivá místa jsou oddělená přepážkou, aby si každý mohl sníst svůj ramen v klidu. Za barem je kuchyně, do které není vidět. Ramenárna je navržená tak, aby zákazník nemusel po celou dobu komunikovat s žádnou jinou bytostí. Když se usadíme, trošku se poodhrne bambusový závěs, zpoza kterého někdo vystrčí ruku s menu. To je celé psané v japonštině a my máme zaškrtnout, co si chceme objednat. Absolutně netušíme, co japonské znaky znamenají, skloníme hlavy a anglicky se ptáme, jestli by nám někdo mohl pomoct. Z kuchyně se k okýnku skloní tři hlavy, všichni jsou hrozně milí, ale anglicky bohužel neumí nikdo. Nakonec se pomocí mobilů domluvíme, dáváme si základní ramen a ramen egg k tomu.

Číst →

Filipínská robinsonáda aneb dva dny na téměř opuštěných ostrovech

Na autobusové stanici ve městě Iloilo to žije typickým ranním asijským ruchem. Hemží se to tu dospělými na cestě do práce, školáky a menšími domácími zvířaty. To ještě netušíme, že budeme patřit mezi ty šťastlivce, se kterými v malém přecpaném autobusu pojede i kohout v krabici, který bude kokrhat s takovou vervou, že pokaždé vyděšeně poskočíme. Na sedačce, kam by se v Evropě pohodlně vešel jeden člověk, sedí až čtyři Filipínci, v uličce jich stojí dalších dvacet, čile mezi sebou debatují a občas někdo začne z plna hrdla zpívat.

Číst →

Víkend na Bali

Prodloužený víkend na Bali jsme zahájili na Nusa Lembongan, malém ostrůvku 20 km od Bali, kam se jezdí vyvalovat na „pláže jako z katalogu“.¨ My jsme tam jeli: Šnorchlovat s mantou. (To se povedlo.) Potápět se s rybou mola-mola (měsíčník svítivý). (To se nepovedlo a expat z toho byl zdrblej ještě docela dlouho.) Zajezdit si…

Číst →

Resort Coco Beach

Chatky z bambusu roztroušené mezi kokosovými palmami, ke kterým se turisti dostanou jenom lodí (místní znají cestičky v džungli.) Resort je postavený v kopci a čím výš jste ochotni se vyškrábat na strmých schodech, tím hezčí výhled budete mít z houpací sítě zavěšené na terásce.

Číst →

Fortuna Island: pohádka o řeckém resortu

Byl jednou jeden bohatý Filipínec, a ten se rozhodl na jednom ostrůvku nedaleko Luzonu postavit luxusní resort v antickém stylu. Na útesu postavil jedno iónské sloupořadí a zkrachoval. Z resortu nic nebylo, ale narezlé sloupořadí tam stojí dodnes a my jsme se jeden víkend rozhodli, že to musíme vidět na vlastní oči. Číst →

Trek: Masungi georeserve

Je půl paté ráno. Stojím před nákupním centrem naproti našemu mrakodrapu a čekám. Za chvíli u obrubníku zastaví šedá Innova, z okýnka vykoukne H. a já nastupuju. Jsem poslední, koho nabírají, takže auto už je plný polo spících zombie. Většina z nich zamručí dobré ráno a pak už je během devadesáti minutové cesty k rezervaci Masungi ticho  v autě přerušováno maximálně tím, jak se někdo snaží najít lepší polohu na dospání. Číst →