Když se Filipínců zeptáte, do jaké evropské země by se chtěli podívat, dost často se vám dostane odpovědi, že do Itálie. A konkrétně do Benátek. To asi bude jeden z důvodů, proč se v Manile rozhodli postavit nákupní centrum „v benátském stylu“. Číst →
Naše filipínské dobrodružství pomalu spěje ke konci, což znamená, že jsme po vánoční návštěvě Brna letěli do Manily naposledy. A byla to cesta vskutku nezapomenutelná. Jako vždy jsme se tři hodiny před odletem dostavili ve Vídni na check-in, kde nám paní u přepážky řekla, že v Dubaji jsou nezvykle velké bouřky, letištní plocha je zaplavená a budeme mít minimálně dvě hodiny zpoždění. Číst →
Před příletovou halu v Cebu na nás čeká domluvený řidič, házíme batohy do kufru auta a vyrážíme směr Malapascua – malý ostrůvek severně od ostrova Cebu. Většinu času se třicítkou táhneme v jedné dlouhé koloně a po pěti vlekoucích se hodinách a jedné snídaňové pauze v McDo jsme konečně v přístavu, odkud je to lodí na ostrov už jen slabou půlhodinku. Na ostrůvku 2.5 km na 1 km se na první pohled pohybuje jiná sorta cestovatelů než na profláklých filipínských ostrovech. Zmatené Číňany nahrazují větrem ošlehaní baťůžkáři trávící dny u drinku v jednom z barů na pláži, kde jim k popíjení a rozjímání hraje povinný soundtrack všech uvolněných plážových barů v jihovýchodní Asii: Bob Marley. Číst →
Je sobota devět hodin ráno a po třech hodinách čekání na přeplněném manilském letišti nám kapitán z palubní kabiny nadšeně oznamuje, že jsme konečně dostali povolení k odletu. Po čtyřiceti minutách začínáme klesat k letišti v Legazpi a sopka Mayon popisovaná jako „the volcano with the perfect cone“ nebo „the world’s most perfectly formed volcano“ se z větší části schovává v mracích. Chvíli debatujeme, jestli má vůbec smysl se k sopce vydávat. Nakonec se rozhodneme doufat, že se během dne vyčasí a poprosíme taxikáře, ať nás zaveze do cestovní kanceláře organizující výlety na čtyřkolkách, což je atrakce, kterou si během cesty na Filipíny nenechal ujít ani Zac Efron, jak nás v cestovní kanceláři pyšně informují. Číst →
Začátkem února byl čínský Nový rok, kdy je na Filipínách státní svátek a letos to vyšlo tak pěkně, že jsme měli k dobru čtyři dny na cesty. Po sáhodlouhých úvahách na téma, kam poletíme, jsme zjistili, že letenky jsou tak drahé, že za ty prachy nepoletíme nikam a expat přišel s tím, že rozhodně musíme na ostrov Marinduque, že se odtud nedávno vrátil kolega a je to nejhezčí ostrov na Filipínách, a že všechno naplánuje a zařídí. Číst →
Nedávno jsem psala, jak mě expat v rámci mé první návštěvy Filipín vzal na Siquijor, na kterém jsem Filipínám úplně propadla. Tehdy jsem přiletěla na jeden lednový týden, během kterého jsem se obskakována usměvavou obsluhou válela u bazénu a po návratu do odporného lednového Brna jsem měla pocit, že není na světě většího ráje, než jsou…
Číst →
Říká se, že na Filipínách na každý den připadá aspoň jedna Fiesta, čemuž bych i věřila. Jako expati nemáme moc často příležitost se těch skutečných fiest, které nejsou dělané spíš na efekt pro cizince, zúčastnit, a tak když se nás V s L zeptali, jestli s nima nechceme jet na Pahiyas, což jsou v podstatě naše dožínky,…
Číst →
Poprvé jsem na Filipíny zavítala v lednu 2016. Expat byl tou dobou v Manile už tři měsíce a já jsem se vypravila poznat svůj budoucí domov a na základě svých pozorování vyhodnotit, kdy dám výpověď v práci. Do bytu v Manile jsme se dostali těsně před půlnocí a druhý den v šest ráno nám letělo letadlo. Od expata to byl…
Číst →
Takto. Na úvod bych vám ráda dala jednu radu. Pokud do Manily nemusíte jezdit, nedělejte to. V Manile vládne chaos, je tady vedro a vlhko, takže se permanentně cítíte jako ve skleníku a ceny jsou tady stejné jako v Evropě. Teď si asi říkáte, že jsem padlá na hlavu, když tady dobrovolně bydlím. Už jsem se tady…
Číst →
Kohoutí zápasy k Filipínám neodmyslitelně patří a my jsme se rozhodli, že by naše filipínské dobrodružství nebylo kompletní bez jejich návštěvy. Příležitost se naskytla nedávno v Manile, kde se konal přímo světový pohár v tomto značně kontroverzním „sportu“.
Číst →