„Sir, are you wrestler?“ „No.“ „Are you rugby player?“ „No.“ Ne, necestovala jsem s žádným profesionálním sportovcem. To jsem jen stála na pláži vedle bráchy, který má bezmála dva metry a na Filipínách budil velkou pozornost. Když jsme šli jedno odpoledne kolem základky, ve které zrovna skončilo vyučování, školáčci se vyhrnuli ven, postupně si vedle bráchy …
Vnitrozemí Boholu se nejlíp prozkoumává na skútru, takže do sebe v sedm ráno hodíme snídani, hodně kafe, nasedneme na motorky a závratnou rychlostí až 40 km za hodinu se řítíme směr Chocolate hills. Nejdřív musíme přejet ostrov Panglao, na kterém jsme ubytovaní, most přes moře nás přenese na Bohol a pak dlouho fičíme po rušné silnici …
Na autobusové stanici ve městě Iloilo to žije typickým ranním asijským ruchem. Hemží se to tu dospělými na cestě do práce, školáky a menšími domácími zvířaty. To ještě netušíme, že budeme patřit mezi ty šťastlivce, se kterými v malém přecpaném autobusu pojede i kohout v krabici, který bude kokrhat s takovou vervou, že pokaždé vyděšeně poskočíme. Na sedačce, …
To bylo tak. Jednou u večeře nám kamarád O. povídá: „Našli jsme skvělej resort, kde se dá přespat ve vlastním stanu!“. A já na to řekla: „To je super, to musíme zkusit, domluvíme auto a vyrazíme tam!“. Expat se od začátku dvakrát netvářil, ale vysvětlila jsem mu, že jsme přece mladí, toužíme po zážitcích a …
Chatky z bambusu roztroušené mezi kokosovými palmami, ke kterým se turisti dostanou jenom lodí (místní znají cestičky v džungli.) Resort je postavený v kopci a čím výš jste ochotni se vyškrábat na strmých schodech, tím hezčí výhled budete mít z houpací sítě zavěšené na terásce.
Byl jednou jeden bohatý Filipínec, a ten se rozhodl na jednom ostrůvku nedaleko Luzonu postavit luxusní resort v antickém stylu. Na útesu postavil jedno iónské sloupořadí a zkrachoval. Z resortu nic nebylo, ale narezlé sloupořadí tam stojí dodnes a my jsme se jeden víkend rozhodli, že to musíme vidět na vlastní oči.
Je půl paté ráno. Stojím před nákupním centrem naproti našemu mrakodrapu a čekám. Za chvíli u obrubníku zastaví šedá Innova, z okýnka vykoukne H. a já nastupuju. Jsem poslední, koho nabírají, takže auto už je plný polo spících zombie. Většina z nich zamručí dobré ráno a pak už je během devadesáti minutové cesty k rezervaci Masungi ticho v …
Když se Filipínců zeptáte, do jaké evropské země by se chtěli podívat, dost často se vám dostane odpovědi, že do Itálie. A konkrétně do Benátek. To asi bude jeden z důvodů, proč se v Manile rozhodli postavit nákupní centrum „v benátském stylu“.
Naše filipínské dobrodružství pomalu spěje ke konci, což znamená, že jsme po vánoční návštěvě Brna letěli do Manily naposledy. A byla to cesta vskutku nezapomenutelná. Jako vždy jsme se tři hodiny před odletem dostavili ve Vídni na check-in, kde nám paní u přepážky řekla, že v Dubaji jsou nezvykle velké bouřky, letištní plocha je zaplavená a …
Před příletovou halu v Cebu na nás čeká domluvený řidič, házíme batohy do kufru auta a vyrážíme směr Malapascua – malý ostrůvek severně od ostrova Cebu. Většinu času se třicítkou táhneme v jedné dlouhé koloně a po pěti vlekoucích se hodinách a jedné snídaňové pauze v McDo jsme konečně v přístavu, odkud je to lodí na ostrov už …