Na autobusové stanici ve městě Iloilo to žije typickým ranním asijským ruchem. Hemží se to tu dospělými na cestě do práce, školáky a menšími domácími zvířaty. To ještě netušíme, že budeme patřit mezi ty šťastlivce, se kterými v malém přecpaném autobusu pojede i kohout v krabici, který bude kokrhat s takovou vervou, že pokaždé vyděšeně poskočíme. Na sedačce, kam by se v Evropě pohodlně vešel jeden člověk, sedí až čtyři Filipínci, v uličce jich stojí dalších dvacet, čile mezi sebou debatují a občas někdo začne z plna hrdla zpívat.
Číst →Archiv rubriky: Filipíny
Jak jsme si koupili stan, abychom mohli spát na pláži a jednou v něm i přespali
To bylo tak. Jednou u večeře nám kamarád O. povídá: „Našli jsme skvělej resort, kde se dá přespat ve vlastním stanu!“. A já na to řekla: „To je super, to musíme zkusit, domluvíme auto a vyrazíme tam!“. Expat se od začátku dvakrát netvářil, ale vysvětlila jsem mu, že jsme přece mladí, toužíme po zážitcích a…
Číst →Resort Coco Beach
Chatky z bambusu roztroušené mezi kokosovými palmami, ke kterým se turisti dostanou jenom lodí (místní znají cestičky v džungli.) Resort je postavený v kopci a čím výš jste ochotni se vyškrábat na strmých schodech, tím hezčí výhled budete mít z houpací sítě zavěšené na terásce.
Číst →Fortuna Island: pohádka o řeckém resortu
Byl jednou jeden bohatý Filipínec, a ten se rozhodl na jednom ostrůvku nedaleko Luzonu postavit luxusní resort v antickém stylu. Na útesu postavil jedno iónské sloupořadí a zkrachoval. Z resortu nic nebylo, ale narezlé sloupořadí tam stojí dodnes a my jsme se jeden víkend rozhodli, že to musíme vidět na vlastní oči. Číst →
Trek: Masungi georeserve
Je půl paté ráno. Stojím před nákupním centrem naproti našemu mrakodrapu a čekám. Za chvíli u obrubníku zastaví šedá Innova, z okýnka vykoukne H. a já nastupuju. Jsem poslední, koho nabírají, takže auto už je plný polo spících zombie. Většina z nich zamručí dobré ráno a pak už je během devadesáti minutové cesty k rezervaci Masungi ticho v autě přerušováno maximálně tím, jak se někdo snaží najít lepší polohu na dospání. Číst →
Manilské Benátky: Venice Grand Canal Mall
Když se Filipínců zeptáte, do jaké evropské země by se chtěli podívat, dost často se vám dostane odpovědi, že do Itálie. A konkrétně do Benátek. To asi bude jeden z důvodů, proč se v Manile rozhodli postavit nákupní centrum „v benátském stylu“. Číst →
Sopka Taal
Naše filipínské dobrodružství pomalu spěje ke konci, což znamená, že jsme po vánoční návštěvě Brna letěli do Manily naposledy. A byla to cesta vskutku nezapomenutelná. Jako vždy jsme se tři hodiny před odletem dostavili ve Vídni na check-in, kde nám paní u přepážky řekla, že v Dubaji jsou nezvykle velké bouřky, letištní plocha je zaplavená a budeme mít minimálně dvě hodiny zpoždění. Číst →
Malapascua
Před příletovou halu v Cebu na nás čeká domluvený řidič, házíme batohy do kufru auta a vyrážíme směr Malapascua – malý ostrůvek severně od ostrova Cebu. Většinu času se třicítkou táhneme v jedné dlouhé koloně a po pěti vlekoucích se hodinách a jedné snídaňové pauze v McDo jsme konečně v přístavu, odkud je to lodí na ostrov už jen slabou půlhodinku. Na ostrůvku 2.5 km na 1 km se na první pohled pohybuje jiná sorta cestovatelů než na profláklých filipínských ostrovech. Zmatené Číňany nahrazují větrem ošlehaní baťůžkáři trávící dny u drinku v jednom z barů na pláži, kde jim k popíjení a rozjímání hraje povinný soundtrack všech uvolněných plážových barů v jihovýchodní Asii: Bob Marley. Číst →
Expedice do srdce Filipín
Začátkem února byl čínský Nový rok, kdy je na Filipínách státní svátek a letos to vyšlo tak pěkně, že jsme měli k dobru čtyři dny na cesty. Po sáhodlouhých úvahách na téma, kam poletíme, jsme zjistili, že letenky jsou tak drahé, že za ty prachy nepoletíme nikam a expat přišel s tím, že rozhodně musíme na ostrov Marinduque, že se odtud nedávno vrátil kolega a je to nejhezčí ostrov na Filipínách, a že všechno naplánuje a zařídí. Číst →
Jak jsme málem ztroskotali
Nedávno jsem psala, jak mě expat v rámci mé první návštěvy Filipín vzal na Siquijor, na kterém jsem Filipínám úplně propadla. Tehdy jsem přiletěla na jeden lednový týden, během kterého jsem se obskakována usměvavou obsluhou válela u bazénu a po návratu do odporného lednového Brna jsem měla pocit, že není na světě většího ráje, než jsou…
Číst →