Za želvami na Balicasag

„Sir, are you wrestler?“ „No.“ „Are you rugby player?“ „No.“ Ne, necestovala jsem s žádným profesionálním sportovcem. To jsem jen stála na pláži vedle bráchy, který má bezmála dva metry a na Filipínách budil velkou pozornost. Když jsme šli jedno odpoledne kolem základky, ve které zrovna skončilo vyučování, školáčci se vyhrnuli ven, postupně si vedle bráchy…

Číst →

Bohol: výprava na Chocolate hills

Vnitrozemí Boholu se nejlíp prozkoumává na skútru, takže do sebe v sedm ráno hodíme snídani, hodně kafe, nasedneme na motorky a závratnou rychlostí až 40 km za hodinu se řítíme směr Chocolate hills. Nejdřív musíme přejet ostrov Panglao, na kterém jsme ubytovaní, most přes moře nás přenese na Bohol a pak dlouho fičíme po rušné silnici…

Číst →

Filipínská robinsonáda aneb dva dny na téměř opuštěných ostrovech

Na autobusové stanici ve městě Iloilo to žije typickým ranním asijským ruchem. Hemží se to tu dospělými na cestě do práce, školáky a menšími domácími zvířaty. To ještě netušíme, že budeme patřit mezi ty šťastlivce, se kterými v malém přecpaném autobusu pojede i kohout v krabici, který bude kokrhat s takovou vervou, že pokaždé vyděšeně poskočíme. Na sedačce, kam by se v Evropě pohodlně vešel jeden člověk, sedí až čtyři Filipínci, v uličce jich stojí dalších dvacet, čile mezi sebou debatují a občas někdo začne z plna hrdla zpívat.

Číst →

Resort Coco Beach

Chatky z bambusu roztroušené mezi kokosovými palmami, ke kterým se turisti dostanou jenom lodí (místní znají cestičky v džungli.) Resort je postavený v kopci a čím výš jste ochotni se vyškrábat na strmých schodech, tím hezčí výhled budete mít z houpací sítě zavěšené na terásce.

Číst →

Fortuna Island: pohádka o řeckém resortu

Byl jednou jeden bohatý Filipínec, a ten se rozhodl na jednom ostrůvku nedaleko Luzonu postavit luxusní resort v antickém stylu. Na útesu postavil jedno iónské sloupořadí a zkrachoval. Z resortu nic nebylo, ale narezlé sloupořadí tam stojí dodnes a my jsme se jeden víkend rozhodli, že to musíme vidět na vlastní oči. Číst →

Trek: Masungi georeserve

Je půl paté ráno. Stojím před nákupním centrem naproti našemu mrakodrapu a čekám. Za chvíli u obrubníku zastaví šedá Innova, z okýnka vykoukne H. a já nastupuju. Jsem poslední, koho nabírají, takže auto už je plný polo spících zombie. Většina z nich zamručí dobré ráno a pak už je během devadesáti minutové cesty k rezervaci Masungi ticho  v autě přerušováno maximálně tím, jak se někdo snaží najít lepší polohu na dospání. Číst →

Sopka Taal

Naše filipínské dobrodružství pomalu spěje ke konci, což znamená, že jsme po vánoční návštěvě Brna letěli do Manily naposledy. A byla to cesta vskutku nezapomenutelná. Jako vždy jsme se tři hodiny před odletem dostavili ve Vídni na check-in, kde nám paní u přepážky řekla, že v Dubaji jsou nezvykle velké bouřky, letištní plocha je zaplavená a budeme mít minimálně dvě hodiny zpoždění. Číst →

Malapascua

Před příletovou halu v Cebu na nás čeká domluvený řidič, házíme batohy do kufru auta a vyrážíme směr Malapascua – malý ostrůvek severně od ostrova Cebu. Většinu času se třicítkou táhneme v jedné dlouhé koloně a po pěti vlekoucích se hodinách a jedné snídaňové pauze v McDo jsme konečně v přístavu, odkud je to lodí na ostrov už jen slabou půlhodinku. Na ostrůvku 2.5 km na 1 km se na první pohled pohybuje jiná sorta cestovatelů než na profláklých filipínských ostrovech. Zmatené Číňany nahrazují větrem ošlehaní baťůžkáři trávící dny u drinku v jednom z barů na pláži, kde jim k popíjení a rozjímání hraje povinný soundtrack všech uvolněných plážových barů v jihovýchodní Asii: Bob Marley. Číst →