„Hele, tady koukám, že ten Mt Cook není až tak daleko, nezajedeme tam?“

„Neblbni, furt je to dvě stě kilometrů zajížďka a řekli jsme si, že si dneska dáme trošku voraz.“

No, a tak nějak jsme skončili u nejvyšší hory na Zélandu. Za Queenstownem jsme udělali zastávku u Cardrona Bra Fence. Vlastně nevím, co přesně jsem si od toho slibovala, ale plot, na kterým jsou zavěšený podprsenky, mě nijak nenadchnul. Číst →

Ráno u jezera Te Anau je mlhavé a vypadá to, že bude každou chvíli pršet. Pro nás ideál, protože máme naplánovaný přesun do Queenstown a takto nás nemrzí, že odjíždíme. Po cestě mraky postupně řídnou a v deset dopoledne už je obloha jako vymetená. Během tohoto roadtripu máme celkově hrozné štěstí na počasí, kamkoli se vrtneme, tam je krásně a podzimní zélandské dny jsou jako korálky. Číst →

Už týden jsme zavření na bytě v karanténě a já jsem se přistihla, že čím dál častěji myslím na náš loňský roadtrip po jižním ostrově. Vypadá to, že v následujících týdnech tady přibude ze Zelándu hodně fotek. Úplně nejčastěji vzpomínám na jezero Tekapo. Jakmile jsem při zběžném googlování narazila na fotky Tekapa, věděla jsem, že to prostě musím vidět. Číst →

Je sedm hodin ráno a jen neradi vylízáme z teplého pokoje. Venku je ještě tma a teplota dva stupně nad nulou nás nepříjemně zaskočí. Honem sedáme do auta, topení vytuníme na maximum a frčíme směrem k jednomu z nejturističtějších míst na jižním ostrově. Na cestu jsme si vyšetřili dvě hodiny dle pokynů v návštěvním centru, abychom v klidu stihli naši loď a zároveň se po cestě pokochat dechberoucími výhledy. Číst →

Posledně jsem článek zakončila tím, že se nám při naší první cestě na Zéland nepodařilo spatřit ve volné přírodě tučňáky, a že to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme se sem znovu vydali. Tučňáky s expatem milujeme, je to to nejsrandovnější a nejroztomilejší zvíře na světě, a tak jsme minulý rok každý druhý večer googlili místa, kde se na ně dá údajně narazit a poctivě jsme za soumraku hlídkovali na pláži, jestli nějaký ten tučňák přisurfuje. Číst →

Rok se s rokem sešel a začali jsme přemýšlet, kam letos vyrazíme na Velikonoce. Padaly různé návrhy od Ameriky až po to, že zůstaneme v Manile, ale nakonec expat po pár měsících systematického nátlaku kapituloval a demokraticky jsme se usnesli, že Velikonoce opět strávíme na Zélandu. Tento plán dostal mírné trhliny, když jsme v únoru začali zjišťovat ceny letenek, ale nakonec jsme našli letenky za aspoň trochu rozumnou cenu u Singapore Airlines. Pravda, letět čtyři hodiny na západ, abyste následně přestoupili do jiného letadla a letěli jedenáct hodin na východ, není zrovna ideální, ale co bychom neudělali, abychom na chvíli zdrhli z Filipín.  Číst →