Je sedm hodin ráno a jen neradi vylízáme z teplého pokoje. Venku je ještě tma a teplota dva stupně nad nulou nás nepříjemně zaskočí. Honem sedáme do auta, topení vytuníme na maximum a frčíme směrem k jednomu z nejturističtějších míst na jižním ostrově. Na cestu jsme si vyšetřili dvě hodiny dle pokynů v návštěvním centru, abychom v klidu stihli naši loď a zároveň se po cestě pokochat dechberoucími výhledy. Číst →
Posledně jsem článek zakončila tím, že se nám při naší první cestě na Zéland nepodařilo spatřit ve volné přírodě tučňáky, a že to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme se sem znovu vydali. Tučňáky s expatem milujeme, je to to nejsrandovnější a nejroztomilejší zvíře na světě, a tak jsme minulý rok každý druhý večer googlili místa, kde se na ně dá údajně narazit a poctivě jsme za soumraku hlídkovali na pláži, jestli nějaký ten tučňák přisurfuje. Číst →
Rok se s rokem sešel a začali jsme přemýšlet, kam letos vyrazíme na Velikonoce. Padaly různé návrhy od Ameriky až po to, že zůstaneme v Manile, ale nakonec expat po pár měsících systematického nátlaku kapituloval a demokraticky jsme se usnesli, že Velikonoce opět strávíme na Zélandu. Tento plán dostal mírné trhliny, když jsme v únoru začali zjišťovat ceny letenek, ale nakonec jsme našli letenky za aspoň trochu rozumnou cenu u Singapore Airlines. Pravda, letět čtyři hodiny na západ, abyste následně přestoupili do jiného letadla a letěli jedenáct hodin na východ, není zrovna ideální, ale co bychom neudělali, abychom na chvíli zdrhli z Filipín. Číst →
V Hokitice jsme se probudili do sychravého rána a den jsme započali nákupem maorských vyřezávaných šperků z lahvově zeleného jadeitu. Paní prodavačka se s námi dala do řeči a začala se nám omlouvat, že nechápe, co to je za počasí, že normálně na začátku podzimu takhle hnusně nebývá. My jsme si přitom rochnili blahem. Teplo a sluníčko miluju, ale…
Číst →
Posledně jsem naše zélandské putování zakončila v národním parku Abel Tasman. Po vysilující jedenácti kilometrové túře jsme si na pobřeží vychutnali kafe, které mimochodem Zélanďani v rámci hipster vlny připravují velmi dobré a přesunuli jsme se do BandB, co jsme si to ráno zarezervovali. Majitelé nás vřele přivítali, ukázali nám náš pokoj a potom se začali vyptávat,…
Číst →
Já opravdu nejsem ranní typ. Spát jdu většinou dlouho po půlnoci a jak musím vstávat před osmou, tak není radno na mě do desáté hodiny dopoledne mluvit. Své o tom ví moje bývalé kolegyně, které se na mě po příchodu do práce obracely jen ve chvílích vážné krize. A expat je na tom snad ještě…
Číst →
Obecně s expatem nemáme ve zvyku si před cestou zjišťovat informace a rádi se necháme překvapit. Těm nejprofláklejším místům se člověk stejně nikde nevyhne a u těch méně známých se potom můžeme cítit jako velcí dobrodruzi, co že jsme to zase objevili. K Zélandu jsme ovšem ze začátku přistupovali jinak. Koupili jsme si letenky a poprvé v životě…
Číst →
Zéland byla moje vysněná destinace, co jsem pochopila, že cestovaní neznamená jen ježdění na týden k moři o letních prázdninách. Tehdy mi mohlo být nějakých jedenáct let a vytyčila jsem si jasný cíl: během studia na gymplu si najdu brigádu, našetřím na cestu a po maturitě se tam pojedu podívat. Poté se stanu slavnou zpěvačkou a…
Číst →