Jak jsme se stěhovali II.

Docela jsem zvažovala, jestli následující hejt vůbec na blog dávat, protože je mi jasný, že z něho vyjdu jako ubrblaná slepice řešící problémy prvního světa, ale pak jsem si řekla, že si tyto zážitky píšu především pro sebe a jednou, až budu žít v nějaké relativně fungující zemi a budu nadávat, že něco nefunguje, se k tomuto příspěvku…

Číst →

Jak jsme se stěhovali I.

Říjen 2018: Po prvé vytekl odpad v koupelně. Leden 2019: Po páté vytekl odpad v koupelně. Přichází firma se speciálním vybavením a odpadní trubky natočí na kameru. Závěr: V trubkách je cement, který tam zůstal při stavbě, ale to ničemu nevadí, odpad už vytýkat nebude. Expertům s kamerou nevěříme a rozhodneme se přestěhovat. Ozve se mi realiťačka a domlouváme…

Číst →

Splachovací blues

Jak už jsem se tady jednou rozplývala, jednou z nesporných výhod expatského života je, že máte míň starostí s bydlením. Přiletíte do země, firma vám zajistí realitní makléřku, která s vámi projde jedny z nejžádanějších nemovitostí v Manile a jednu si milosrdně vyberete. Po dobu shánění máte zajištěný hotel, jehož jedinou nevýhodou je, že z něho máte výhled rovnou do kanceláře. Byty jsou nové, nábytek čerstvě přivezený z hongkongské Ikey, protože na Filipínách tuto meku designu nenajdete a když je potřeba udělat nějakou drobnou opravu, zavoláte na recepci a do bytu pošlou údržbáře. Číst →

Jak se ze mě stal znalec Marvelu

Když jsem o svém stěhování do Manily říkala v Brně svým kolegyním v práci, S., která na Filipínách několikrát byla, se mnou moje nadcházející dobrodružství jak se patří oslavila, a pak mě upozornila na jednu skutečnost, která by ji osobně odrazovala od toho se do Manily stěhovat: v Manile je nouze o jakoukoli kulturu. Ze začátku jsem to…

Číst →

Jak je to s těmi tajfuny?

Často se mě někdo ptá, kdy je nejlepší na Filipíny cestovat a jestli člověk hodně riskuje, když se sem vypraví v období dešťů. Hlavní turistická sezóna je na Filipínách od začátku prosince do konce března. Nejteplejší měsíce v roce jsou duben a květen. V těchto měsících bývá opravdu nesnesitelné vedro a děti školou povinné mají prázdniny, takže je…

Číst →

Návraty domů

Momentálně se už týden nacházím ve svém rodném Brně, kde kontroluji stav rodiny a kamarádů a zároveň mám možnost si uvědomit, co mi v Manile nejvíc chybí. Není to tak, že bych chodila po Manile a se slzou v oku na domovinu vzpomínala, ve skutečnosti na ni moc často nemyslím a skoro nikdy mě u toho nepřepadají…

Číst →

Zachraň se, kdo můžeš! Maminka je tady.

Když jsme I. (mojí mamce) oznámili, že se stěhujeme do Manily, její první reakce byla: „Tak tam teda nejedu!“. Spadl mi kámen ze srdce a zodpověděla jsem všechny dotazy prvního křížového výslechu, co to zase vymýšlíme. Byli jsme tehdy společně s expatem a mým bratrem na víkend ve Vídni. I. odešla do kuchyně, vrátila se se zamyšleným…

Číst →

Teambuilding time!

Při čtvrtečním obědě mi expat škodolibě oznámil, že se v sobotu jede s jeho týmem na teambuilding. Zkusila jsem se z toho vykecat pomocí osvědčených, neprůstřelných argumentů: nepracuji ve firmě, jsem asociál, nemám ráda skupinové akce, kolektivní hry mě děsí a všichni si to užijí víc, když u toho nebudu. Tentokrát to ale nezabralo a expat dál trval…

Číst →

Prokletá pohlednice

Filipínci jsou národ pověrčivý. Určitě by se našly nějaké výjimky, ale většina Filipínců bere své démony, strašidla, šamany, léčitele, lektvary a rituály velmi vážně. Na ostrov Siquijor, který je považován za Voodoo ostrov, se obyvatelé jiných provincií zdráhají jezdit, ačkoli vláda investuje do kampaně přesvědčující obyvatele o tom, že se na ostrově žádná černá magie…

Číst →