Jezero Tekapo

Už týden jsme zavření na bytě v karanténě a já jsem se přistihla, že čím dál častěji myslím na náš loňský roadtrip po jižním ostrově. Vypadá to, že v následujících týdnech tady přibude ze Zelándu hodně fotek. Úplně nejčastěji vzpomínám na jezero Tekapo. Jakmile jsem při zběžném googlování narazila na fotky Tekapa, věděla jsem, že to prostě musím vidět. Číst →

Fortuna Island: pohádka o řeckém resortu

Byl jednou jeden bohatý Filipínec, a ten se rozhodl na jednom ostrůvku nedaleko Luzonu postavit luxusní resort v antickém stylu. Na útesu postavil jedno iónské sloupořadí a zkrachoval. Z resortu nic nebylo, ale narezlé sloupořadí tam stojí dodnes a my jsme se jeden víkend rozhodli, že to musíme vidět na vlastní oči. Číst →

Co se nám ještě podělalo na bytě

Už je to skoro rok, co jsme se přestěhovali do super nového super luxusního bytu v super budově, která je dle oficiálních stránek developera: “master planned to capture suburban ideals by presenting features such as wide landscaped gardens, rater parks, an array of indoor and outdoor amenities, a patch of unique and incomparable lifestyle experience by A. brand.”. Tak jen aby bylo jasno. V dubnu 2019 nám realiťačka tvrdila, že budova ještě není zkolaudovaná, ale že do konce května určitě bude. Máme půlku března 2020 a zkolaudováno není pochopitelně nic. Číst →

Trek: Masungi georeserve

Je půl paté ráno. Stojím před nákupním centrem naproti našemu mrakodrapu a čekám. Za chvíli u obrubníku zastaví šedá Innova, z okýnka vykoukne H. a já nastupuju. Jsem poslední, koho nabírají, takže auto už je plný polo spících zombie. Většina z nich zamručí dobré ráno a pak už je během devadesáti minutové cesty k rezervaci Masungi ticho  v autě přerušováno maximálně tím, jak se někdo snaží najít lepší polohu na dospání. Číst →

Cabo da Roca

Probudily jsme se do krásného říjnového lisabonského rána a s kamarádkou jsme naznaly, že to je přesně ten den, kdy se vyrazíme podívat na Cabo da Roca – nejzápadnější výběžek Portugalska a kontinentální Evropy. Číst →

Sopka Taal

Naše filipínské dobrodružství pomalu spěje ke konci, což znamená, že jsme po vánoční návštěvě Brna letěli do Manily naposledy. A byla to cesta vskutku nezapomenutelná. Jako vždy jsme se tři hodiny před odletem dostavili ve Vídni na check-in, kde nám paní u přepážky řekla, že v Dubaji jsou nezvykle velké bouřky, letištní plocha je zaplavená a budeme mít minimálně dvě hodiny zpoždění. Číst →

Těhotenství na Filipínách

Byla jsem v osmém týdnu a celá vyjevená jsem vstoupila do ordinace paní doktorky H., která je ta nejlepší doktorka, na kterou jsem mohla narazit, a o které bude řeč ještě mnohokrát. Paní doktorka mi pogratulovala a hned vzápětí dodala, že porody do vody nedělá, takže jestli chci vymýšlet podobný záležitosti, mám si najít jinou doktorku….

Číst →

Malapascua

Před příletovou halu v Cebu na nás čeká domluvený řidič, házíme batohy do kufru auta a vyrážíme směr Malapascua – malý ostrůvek severně od ostrova Cebu. Většinu času se třicítkou táhneme v jedné dlouhé koloně a po pěti vlekoucích se hodinách a jedné snídaňové pauze v McDo jsme konečně v přístavu, odkud je to lodí na ostrov už jen slabou půlhodinku. Na ostrůvku 2.5 km na 1 km se na první pohled pohybuje jiná sorta cestovatelů než na profláklých filipínských ostrovech. Zmatené Číňany nahrazují větrem ošlehaní baťůžkáři trávící dny u drinku v jednom z barů na pláži, kde jim k popíjení a rozjímání hraje povinný soundtrack všech uvolněných plážových barů v jihovýchodní Asii: Bob Marley. Číst →