Nový Zéland: putování po jižním ostrově

V Hokitice jsme se probudili do sychravého rána a den jsme započali nákupem maorských vyřezávaných šperků z lahvově zeleného jadeitu. Paní prodavačka se s námi dala do řeči a začala se nám omlouvat, že nechápe, co to je za počasí, že normálně na začátku podzimu takhle hnusně nebývá. My jsme si přitom rochnili blahem. Teplo a sluníčko miluju, ale…

Číst →

Nový Zéland: West Coast

Posledně jsem naše zélandské putování zakončila v národním parku Abel Tasman. Po vysilující jedenácti kilometrové túře jsme si na pobřeží vychutnali kafe, které mimochodem Zélanďani v rámci hipster vlny připravují velmi dobré a přesunuli jsme se do BandB, co jsme si to ráno zarezervovali. Majitelé nás vřele přivítali, ukázali nám náš pokoj a potom se začali vyptávat,…

Číst →

Zachraň se, kdo můžeš! Maminka je tady.

Když jsme I. (mojí mamce) oznámili, že se stěhujeme do Manily, její první reakce byla: „Tak tam teda nejedu!“. Spadl mi kámen ze srdce a zodpověděla jsem všechny dotazy prvního křížového výslechu, co to zase vymýšlíme. Byli jsme tehdy společně s expatem a mým bratrem na víkend ve Vídni. I. odešla do kuchyně, vrátila se se zamyšleným…

Číst →

Nový Zéland: Cesta na jih

Já opravdu nejsem ranní typ. Spát jdu většinou dlouho po půlnoci a jak musím vstávat před osmou, tak není radno na mě do desáté hodiny dopoledne mluvit. Své o tom ví moje bývalé kolegyně, které se na mě po příchodu do práce obracely jen ve chvílích vážné krize. A expat je na tom snad ještě…

Číst →

Teambuilding time!

Při čtvrtečním obědě mi expat škodolibě oznámil, že se v sobotu jede s jeho týmem na teambuilding. Zkusila jsem se z toho vykecat pomocí osvědčených, neprůstřelných argumentů: nepracuji ve firmě, jsem asociál, nemám ráda skupinové akce, kolektivní hry mě děsí a všichni si to užijí víc, když u toho nebudu. Tentokrát to ale nezabralo a expat dál trval…

Číst →

Nový Zéland: postřehy ze severního ostrova

Obecně s expatem nemáme ve zvyku si před cestou zjišťovat informace a rádi se necháme překvapit. Těm nejprofláklejším místům se člověk stejně nikde nevyhne a u těch méně známých se potom můžeme cítit jako velcí dobrodruzi, co že jsme to zase objevili. K Zélandu jsme ovšem ze začátku přistupovali jinak. Koupili jsme si letenky a poprvé v životě…

Číst →

Cesta na konec světa (aka Nový Zéland)

Zéland byla moje vysněná destinace, co jsem pochopila, že cestovaní neznamená jen ježdění na týden k moři o letních prázdninách. Tehdy mi mohlo být nějakých jedenáct let a vytyčila jsem si jasný cíl: během studia na gymplu si najdu brigádu, našetřím na cestu a po maturitě se tam pojedu podívat. Poté se stanu slavnou zpěvačkou a…

Číst →

Prokletá pohlednice

Filipínci jsou národ pověrčivý. Určitě by se našly nějaké výjimky, ale většina Filipínců bere své démony, strašidla, šamany, léčitele, lektvary a rituály velmi vážně. Na ostrov Siquijor, který je považován za Voodoo ostrov, se obyvatelé jiných provincií zdráhají jezdit, ačkoli vláda investuje do kampaně přesvědčující obyvatele o tom, že se na ostrově žádná černá magie…

Číst →